Jak
uchopit téma, které mi opravdu není cizí? Koho kolem mám z mé
nevelké rodiny jsou emigranti, děti utečenců, běženců.
Velká
část rodiny byli Židé. Němci, Češi. Asi v tomhle pořadí.
Všichni nějak aktivní. Jeden z nich podle „Paměti národa“,
můj děda, byl ten, co obstarával pro uprchlíky z nacistického
Německa československá občanství z pověření tehdejší
československé vlády. Však mu to taky fašisti po obsazení
Liberce v říjnu 1938 spočítali.
Z babiččiny
strany byli její nejbližší příbuzní odsunuti z ČSR. Češi
z matčiny strany museli emigrovat před Němci. Po roce 1948
zase všichni z otcovy strany emigrovali. Nebyly to útěky před
nedostatkem, před povolávacím rozkazem, před vězením. Byla to
emigrace, při které šlo o život.
Otec
emigroval a neměl s sebou nic, jen své doklady. V Praze
dostal poukaz na polívku, starý kabát a postel v ubytovně
Armády spásy. Práci si našel jako uvaděč v kině
Sevastopol. Nemohu si pomoc, ti dnešní běženci, kromě žen matek
a dětí nejsou emigranti, jak jsem emigranty znal já, syn těch, co
byli běženci po celé generace, kteří emigrovali ne tam, kde
nejlíp platí, ale kde si zachovají holé životy. Nemohu
akceptovat útěky za příbuznými tam, kde dostanou nejvyšší
finanční podporu. To je absurdní. To přeci není exil, to je hon
za penězi, útěk od rodin, domácích povinností s cílem,
který je na hony vzdálen významu pomoci lidem v nouzi,
v ohrožení života.
Nestydím
se říci, že těmto lidem se pomoci zdráhám. Chtějí vše už
dnes, zítra, pozítří. Mí příbuzní by se asi divili. Tam, kde
oni roztrhaný kabát tam oni vše, co budou chtít. Tam, kde on měl
postel a deku, oni chtějí vybavené sociální byty. Většinou ti
zdraví, mladí chlapci. Jsou dezertéři vládních vojsk. Utíkají
do Evropy, místo, aby když mají tu možnost, bojovali s islámským
státem.
Ti
skuteční emigranti při první příležitosti oblékli uniformy a
bojovali proti Hitlerovi. Proto já nemohu, než nesouhlasit
s přístupem EU a naší vlády k tzv. emigraci mladých
hochů ze Sýrie, Afriky, kteří nebojují, ale zabírají místo
ženám, dětem a nemocným, kteří utíkají z míst válečných
konfliktů, kde jim jde opravdu o holé životy.
Nesouhlasím
s tím, že pokud schvalujeme někomu azyl, nepožadujeme od
něho slib věrnosti, loajálnosti s novým domovem, občanským
začleněním do struktur společnosti s tím, že pokud se tak
nestane v daném termínu, musí dotyční naši zemi opustit.
Dotyční musí respektovat všeobecný zákaz nošení náboženských
symbolů, včetně zahalování hlavy na veřejnosti. Pokud se naše
společnost bude cítit ohrožena touto vlnou migrujících lidí,
musí odpovídajícím způsobem reagovat státní moc. Ne odvolávat
se na EU, odkud přichází nesmyslné požadavky vedoucí ke ztrátě
národnostní identity. Pokud to bude nezbytné je nutné vystoupit
z jednotlivých struktur EU, v naléhavém případě z EU.
Česká společnost není xenofobní, ale má právo rozhodnout o své
budoucnosti a o pomoci těm, kteří ji požádali o ochranu.
Žádné komentáře:
Okomentovat