Mojemoje

            Mojemoje si získala srdce moje. Srst má barvu antracitu, pod hlavou, na náprsence a bocích má barvu oříškové čokolády. Oči má po mně. Na ně jsem lákal holky, jimi jsem obelhával svět. Na rozdíl od ní mám jen dvě nohy a jsem člověk. Člověk, co má rád Mojemoje, křížence čehosi s čímsi.

            Mojemoje je mou radostí (stejně jako moje paní). Mojemoje nemá všechny zuby, schází jí ocásek, nemluví, trochu se bojí. Než zaštěká zachrčí jí v hrdle, oči potemní, nastaví své široké plece a je v poloze, kdy stačí říct málo a jeden je v base natošup, neboť Mojemoje hlídá a dohadovat se se s narušitelem ji nezajímá. Jako by říkala: Ještě krok a budou šít! Za nic neručím.

            Mojemoje měla těžké dětství, o dospívání raději ve slušné společnosti nemluvím. V jejích pěti-šesti letech jsme s paničkou vstoupili do jejího života my a ona sestoupila z hor slovenských do hor Lužických. Pro mne to byl šok. Žádná neřízená migrace. Po sáhodlouhé korespondenci spolu s ní přišly perfektní doklady, že veterinář  takové dlouho neviděl.

            Mám rád našeho psa. Je přesně to, co má každý mít, přítel mezi němými tvářemi. Rozporujeme mezi sebou pouze žrádlo – porce – jak často a kolik. Jsem otevřený diskusi. Přibrala. Já si všiml, všimla si paní, všimli si sousedi. Srst se jí krásně zbarvila, vlní se, je jí víc. Mojemoje zmohutněla do krásy. Tuhle si zahrabala kost, kterou dostala. Když ji přivezli z útulku, nedala ji z tlapek. Dnes ji zahrabe, jako všechny tenisáky, plyšáky a všechno, co nemůžeme najít, co už nemůže sníst.

            Mojemoje nemá ráda rány, dunění, blesky a střílení. O to víc má ráda drbání kožíšku, venku fotbal s merunou, kterou okusuje s cílem zakousnout ji, až vypustí duši. Chodíme mimo zahradu už i tam, kde číhá nebezpečí. Jsme si toho vědomi. Našimi přáteli nejsou ti, co kradou psy, ti, co je pojídají, rámusící a nerudní lidé, zloději, které musíme kousnout, lidé spěchající, jezdící na kolech, v autech a na motorkách, poštovní úřednici, paní nosící čerstvá vajíčka, kominík, příbuzní, kteří se tak nechovají, ty, co jí podlízají, nemluví o psech dobře, mouchy a jiné psy, kteří se Mojimoji koukají do očí.

            Mojemoje má vlastnosti manželky. Nemá ráda vše co dávají v televizi. Chodí spát první z rodiny a vstává zhruba v ten čas, co já. Co nesnáší jsou cizí auta na parkovišti. Má za to, že by se mohla ztratit, že by ji mohli odvézt k jiným páníčkům do jiného domova, kde by se měla o poznání hůř, než s námi.

            Mojemoje je hodná holka. Má svůj zaběhnutý režim a nehodlá ho měnit. Přeji vám všem takovou podobnou  hodnou Mojemoje. Tahle je moje….