S odsunem
Němců odešla radost z cestování. Ubylo aut. Děti si hrály na vozovce, kudy jelo
tak jedno auto do hodiny. Na cestě z Hrádku nad Nisou do Liberce jste nepotkali
jiné motorové vozidlo. A to byla ke spatření trofejní německá vojenská
obojživelná auta, americká s dřevěnými bočnicemi, auta na dřevoplyn, nádherné
motorky se sajdkárami a různá motokola.
Sám jsem si
mnohokrát vyzkoušel sezení mimo kabinu auta na nouzovém sedadlu, tváří k autům,
která jela za námi. Bylo to sedadlo výklopné, úložný prostor, do kterého bylo
velmi riskantní cokoli dát, přesto jsem v něm jako dítě rád cestoval.
Vše postupně
změnila auta Tudor a Minor, dlouhá životnost předválečných tatrovek, škodovek
a aerovek, vozů cizích značek, jako
třeba oplů, manů, aut převážně německých značek. Do konce padesátých let
minulého století se stále ještě dala srovnat doprava osobními a nákladními
auty, s dopravou koňskými a kravskými potahy, bez ještě neexistující kamionové
dopravy. V té době naprostá většina výroby opouštěla továrny v nákladních
vagonech po železnici.
Byla to doba
naprosto nepochopitelná pro současného člověka. Struktura dopravy osob a
nákladů se za posledních padesát let naprosto změnila. Jako sběratel
historických pohlednic mohu říci, že už naši otcové a dědové zhruba před sto,
sto dvaceti léty viděli tehdejší dopravu jako neúnosnou a na „pohlednicích budoucnosti“
téměř každého města plánovali visuté koridory závěsných automobilů, tramvají,
letadel, vznášedel, která města naplňují cestovním ruchem domácích, ale i vždy
potřebných zahraničních turistů. Obrázky na pohlednicích jsou plné letadel
(dvoj- i trojplošníků), vzducholodí, balónů tak, jak si naši předci
představovali přepravu z místa na místo za sto let. Úsměvné a inspirující
pohledy do budoucnosti.
Po
železničních kolejích se ještě prohání parní lokomotivy, ale potraviny po městě
stále rozvážejí kůň, kráva, pes, oslík, popřípadě i kozy. Mezi nimi si hrají
děti s obručí, lidé už cestují tramvají, jiní mávají z ponorky, z lodí na
řekách, na přehradách, třeba z té liberecké.
Budoucnost.
Svět doznal v uplynulých sto letech v přepravě osob a materiálů snad největších
viditelných změn. Paradoxně k tomu přispěly i dvě světové války, které
posunuly dopravu na přední místo v
přesunu vojsk a vojenské techniky v co nejkratším možném časoprostoru. Samotná
výroba současných osobních aut, se od dob honosných kočárů, do kterých se
zapřahal kůň, změnila především v
pohonné jednotce - od benzínového motoru po elektromotory a auta využívající
stlačený plyn. Vozidla hromadné dopravy pokořila představivost i těch
nejodvážnějších „pohlednic budoucnosti“. Je otázkou, kam až zajde
automobilismus budoucnosti, doprava našich dětí a jejich dětí. Kam se posune
dopravní ruch příštího století? Je možné zvětšit kapacitu současných cest, nebo
se v budoucnosti lidé budou přepravovat jinak? Umět tak nahlédnout do
budoucnosti, asi bychom byli velmi překvapeni.
Žádné komentáře:
Okomentovat