Egonovy pohledy

středa 7. září 2016

Nejsem sám něco se změnilo





                Svět se změnil. Mám 4.500 známých na facebooku. Kdo z těch, co tu už nejsou, by mi rozuměl? Kontroverzní novinář Peroutka, zelinář – můj táta, prezident Masaryk, Gottwald, Hácha, paní Jungová, vdova po německém vojákovi, co padl aniž se dočkal v Rusku zajetí? Bydlela naproti nám v Machníně. My bydleli v konfiskátu už druzí v pořadí. První byli Balíkovi po Němci Wagnerovi, který dům postavil. Ti všichni a miliony dalších žili bez závislosti na počítačích, bez facebooku.

                Stále žiji, a nestačím se divit. Jeden kandiduje na senátora, druhý na hejtmana a dělí se se mnou virtuálně o zážitky... Právě si dal pivo, aby se mu dobře spalo, vyfotil ho, dal to na síť a já ho viděl na vlastní oči. Bravo Půto... To je, co mění svět a já nemohu věřit, že když mi bylo padesát, tak se můj táta hádal s režimem o sloup, na kterém byly telefonní dráty vedoucí k nám do zahrady, pak na dům a na stůl plastovou krabičku. Ta měla dole pacičku na mluvení a druhá horní se tiskla na ucho.  Po dvaceti letech se dočkal. Měl kdesi na ústředí u svého jména černý puntík a aby neohrozil republiku byl mu telefonní sloup, dráty, krabička i pacička rok, co upírány. Dočkal se až skoro v sedmdesáti.

                Mně bude sedmdesát let za pár týdnů. Svět se opravdu změnil. Město ve svých tradičních centrech vylidnilo a žije v satelitech, na svých okrajích. My se jako kluci  dívali, jak parašutisti, větroně, malá motorová letadla létala z libereckého letiště. Dnes odtamtud létají holubi.

                Žili jsme ve městě, které žilo tradičně textilem, továrnami a průmyslem od Bytexu po Teslu. Mělo to význam a opíralo svůj rozvoj i o soustavu odborných škol. Co se kdo učil či studoval mohl záhy uplatnit v praxi... Dnes v průmyslové zóně existuje řada továren, žel bez toho, že následuje finální výrobek, který by proslavil mé město daleko ve světě. Svět je jiný, než jaký jsme jej znali. Všechno je nějak snadnější. Lidé se nesmějí, bojí se vyhazovu  z práce, po rozvodu ztráty bytu, exekutora při neplacení dluhů.

                Můj svět už to není. Brzo budu mít 5000 tisíc virtuálních přátel. Svět je víc, než dveře do hospody, kde se dříve politizovalo a vyprávěli vtipy. Dnes vedou Turci a šátky kolem hlavy. Dá se říct, že dříve pracovali i Romové. Dnes je to téměř utopie.

                Svět už dávno není co býval. Snad  bych už v něm neuměl žít. Pomalu zapomínám na zvrácenosti a  zvykám si na to, jak pohodlně se v něm těm jednodušším žije. Až moc. A nám narostla křídla, žábry, blány mezi prsty na nohou, jsme schopni žít na jedné noze, mít vše, co si budu přát.

                Svět se změnil. Nějak se nedostává hrdinů,  kteří budou stát ve svém slovu. Světu už nerozumím a bojím se, že nejsem sám. Něco podstatného se změnilo...

Komentáře: 0:

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka