Svět se změnil. Mám 4.500
známých na facebooku. Kdo z těch, co tu už nejsou, by mi rozuměl? Kontroverzní
novinář Peroutka, zelinář – můj táta, prezident Masaryk, Gottwald, Hácha, paní
Jungová, vdova po německém vojákovi, co padl aniž se dočkal v Rusku zajetí?
Bydlela naproti nám v Machníně. My bydleli v konfiskátu už druzí v pořadí. První
byli Balíkovi po Němci Wagnerovi, který dům postavil. Ti všichni a miliony
dalších žili bez závislosti na počítačích, bez facebooku.
Stále žiji, a nestačím se divit.
Jeden kandiduje na senátora, druhý na hejtmana a dělí se se mnou virtuálně o
zážitky... Právě si dal pivo, aby se mu dobře spalo, vyfotil ho, dal to na síť
a já ho viděl na vlastní oči. Bravo Půto... To je, co mění svět a já nemohu
věřit, že když mi bylo padesát, tak se můj táta hádal s režimem o sloup, na
kterém byly telefonní dráty vedoucí k nám do zahrady, pak na dům a na stůl
plastovou krabičku. Ta měla dole pacičku na mluvení a druhá horní se tiskla na
ucho. Po dvaceti letech se dočkal. Měl
kdesi na ústředí u svého jména černý puntík a aby neohrozil republiku byl mu
telefonní sloup, dráty, krabička i pacička rok, co upírány. Dočkal se až skoro
v sedmdesáti.
Mně bude sedmdesát let za pár
týdnů. Svět se opravdu změnil. Město ve svých tradičních centrech vylidnilo a
žije v satelitech, na svých okrajích. My se jako kluci dívali, jak parašutisti, větroně, malá
motorová letadla létala z libereckého letiště. Dnes odtamtud létají holubi.
Žili jsme ve městě, které žilo
tradičně textilem, továrnami a průmyslem od Bytexu po Teslu. Mělo to význam a
opíralo svůj rozvoj i o soustavu odborných škol. Co se kdo učil či studoval
mohl záhy uplatnit v praxi... Dnes v průmyslové zóně existuje řada továren, žel
bez toho, že následuje finální výrobek, který by proslavil mé město daleko ve
světě. Svět je jiný, než jaký jsme jej znali. Všechno je nějak snadnější. Lidé
se nesmějí, bojí se vyhazovu z práce, po
rozvodu ztráty bytu, exekutora při neplacení dluhů.
Můj svět už to není. Brzo budu
mít 5000 tisíc virtuálních přátel. Svět je víc, než dveře do hospody, kde se
dříve politizovalo a vyprávěli vtipy. Dnes vedou Turci a šátky kolem hlavy. Dá
se říct, že dříve pracovali i Romové. Dnes je to téměř utopie.
Svět už dávno není co býval. Snad bych už v něm neuměl žít. Pomalu zapomínám na
zvrácenosti a zvykám si na to, jak
pohodlně se v něm těm jednodušším žije. Až moc. A nám narostla křídla, žábry,
blány mezi prsty na nohou, jsme schopni žít na jedné noze, mít vše, co si budu
přát.
Svět se změnil. Nějak se
nedostává hrdinů, kteří budou stát ve
svém slovu. Světu už nerozumím a bojím se, že nejsem sám. Něco podstatného se
změnilo...
Žádné komentáře:
Okomentovat