neděle 1. července 2018

Cena za krásu aneb Podstávkové domy


Dlouhá léta jsem k ní jezdil. Babička žila ve starém domě. Vítala mě už u vstupních dveří, objala a přitisklá k sobě. Bylo mi úžasně a bylo tomu tak mnoho mých dětských a jinošských let. Pocit štěstí a výjimečnosti těchto chvil ve mě utvrzovalo i to, že vše je na svém místě.

Až později jsem se věnoval i tomu, jak dům vypadá zvenku. Najednou jsem si uvědomil, že stojím v krajině podstávkových domů, v krajině trojmezí Německa, Polska a Čech, v prostoru od labských pískovců od Lužice po Slezsko se srdcem v Čechách. V kraji neobyčejných domů s tradicí staletí.

I domky mají své místo v učebnicích dějepisu, tak jako generace těch, kteří v nich žili. Jejich konstrukce spočívá v genialitě řešení prostých řemeslníků, kteří spojili roubenou a hrázděnou stavbu. Rovněž dali těmto krásným a užitkovým stavbám ducha tajuplných domů s legendou, kterou vám dnešní majitel rád odříká: dřevo z okolí, kameny místních lomů, příběhy lidí, kteří zde po generace spokojeně žili. To byl i babiččin dům, dům mého mládí, plný pohádek a spaní ve voňavých peřinách, slámou nacpaný slamník. Dětství spojené s krajinou a láskou blízkého člověka. To je dar nad všechny dary světa.

Pro mne to byla krajina podstávkových domů, jejich zahrádek,m vstupních portálů, kdy jeden každý se lišil od druhého, kdy tahle jedinečná kombinace s okolní přírodou je učebnicí, jak harmonicky spojit člověka s přírodou, se dřevem, kamenem a sklem. Měl jsem to štěstí být svědkem doby, kdy to opravdu fungovalo, kdy se lidé cítili relativně šťastně. Ještě dnes, po mnoha a mnoha letech, když potkávám tyto stavby, jedno zda stojí ve Varnsdorfu na Frýdlantsku nebo v polské Bogatyni, musí každého, kdo vidí jejich často neutěšený stav zabolet u srdce.

Neopakovatelné kouzlo krajiny člověka a domů, ve kterém žije, je stále často svévolně pozměňováno neodborným zásahem, který má z ekonomického hlediska jisté porozumění, ale z pohledu krajinotvorby je to nevratné narušení vzájemné harmonie vedoucí ke změnám, které už navždy naruší génia loci prostoru srdce Evropy.

Milá babičko, tak jak už není tebe, není ani domu, kde jsi mě ve dveřích vítala. Svět se s nikým nemazlí, říká se. Tam, kde si kraj uchoval svou tvář a zachoval podstávkové domy, je vlídnou krajinou. Krajinou lidí, kteří si uvědomili, že je na místě zachovat kontinuitu, bez které není možné jít dál a nedělat chyby. Ať tedy náš kraj vzkvétá, krásní, a to dík všem, kteří se o své krásné domy poctivě starají. Svým dětem a vnukům zde zanechají dědictví, na které mohou být všichni hrdí.

Žádné komentáře: