Letos tolik nepršelo, dařilo se
peckovinám. Jak rád tuhle řeč poslouchám! Mám je rád i v zavařeninách.
Destiláty už tolik ne, jsem cukrovkář.
V našich kopcích kolem nás, bože
můj, toho roste tolik, že vím, o čem mluvím, když říkám: Sláva vám, mé drahé
pahorkatiny, kopce kolem nás. Sláva vyvýšeninám. Jsou i jiné, vyšší, slavné.
Jsou zobrazeny na bankovkách: Fuji, Triglav, Ararat, Kilimandžáro, Mount Everest…
Ty naše se jmenují jinak: Tlustec, Ovčí hora, Ještěd…Nejsou to jména na
medaile, na zobrazení na rubu bankovek, v záhlaví akcií. Nejsou to kopce,
kam by se cpali slavní cestovatelé. I proto Vám píši, mé drahé vršky v Čechách.
Jsem s Vámi, na Vaší straně barikády. K Vám jsem chodil na maliny, na
borůvky a jak rád! V lese nad Machnínem jsem přišel o panictví. Nestěžuji
si. Leda tak na komáry, kterým se líbili naše holá pozadí. Vše už je promlčeno,
zapomenuto… Píši Vám, abych si oživil v paměti chuť toho všeho, co dává
les i kopec, vršek, nebo i jen návrší tomu, kdo vzpomíná.
Mirabelky. Nedávno jsem jim psal,
tak jako dnes Vám. Psal jsem jim a oslovoval je ´vy zatracení bastardi našich
zahrad´. Čekal jsem obsílku. Nepřišla, zato přišel anonym od jednoho
antisemity. Nic slušného, spousta gramatických chyb, přání všeho nejhoršího,
jména z říše živočichů chovaných za ploty elektrických ohradníků. Škoda
slov i slin. Kéž by se zalkl zlobou a malostí.
Ó, jak oproti tomu chutnají sladké
plody mirabelek, švestek, blum, broskvoní. Ó, mé drahé kopcovité konání, jak u
nás, na horách a kolem Jablonného umí být krásně! Co všechno se tu u nás v kopcích
seje, co všechno se tu sklízí!
Píši Vám a jsem opravdu rád, že to
není jen teplý čaj a plody keřů kávy, které oškubávají divoké kozy. Že zde
nerostou jen zdivočelé palmy, pepř, ananas. To potom s tím ruku
v ruce roste násilí. Doma se sehnete a místo hada leží v lese kus
kabelu, který tu zapomněli jeho stálí sběrači, naši spoluobčané.
Píši Vám, milé kopečky, kopečky
zmrzliny. I Vy máte své místo na mé planetě pahorkatin, tak jako dva dívčí
kopečky uvízlé v podprsence pod halenkou z čistého hedvábí. Jsou i
další. Já mám rád i ty na talíři, z rýže a k tomu španělský ptáček,
kopeček kysané zeleniny…
Ono to bude i vodou, ze které se
rodí pivo i minerální vody Čech a Moravy. Ach, ty naše hory, milé kopečky.
Milešovka, Říp, Tábor, Lovoš… Vám všem patří poděkování za slušné chování.
Žádné erupce, chrlení lávy, monzunové deště, vichry, co lámou větve meruňkám
pod Háznburkem, ničí chmelnice, jabloňové sady.
Píši Vám všem, co Vás kolem je. A
abych nezapomněl, za rohem je Hvozd, český Ojbín na německé straně, Sedlo u
Hrádku nad Nisou, kopce na polské straně Jizerek. Vám všem, co jim v zimě
sluší sněhová čepice píši. Miluji kopce, hory a skály české země, Sudet,
Jizerek, Krkonoš, Lužických hor, které mám za vraty i za okny svých povídek.
Sláva všem kopcům bez výjimky! Dřív na nich stávaly šibenice, dnes tam stojí stromy
a na nich sedí překrásní velcí ptáci, dravci. Krásný, nádherný,
nezapomenutelný, okouzlující pohled. Náš domov, české pohraničí.
Žádné komentáře:
Okomentovat