Píši Vám a nemohu, než vzpomínat. Především dívčí tváře, mužští
v cylindrech, ženské hlavy pod krásou kloboučku, které až berou dech. Já
už je živé nepamatuji, ale jsou tu
s námi díky kabinetkám těch nejstarších fotografů. Je to svět na hory
vzdálený módě 21. století. My, co jsme žili ještě ve 20. století jsme nic
nevnímali, snad nás potomci pochválí, že jsme fotky na kartonu nevyhazovali.
Móda, co naší není podobná, móda co uchvátí a ohromí. A k tomu klobouček, který
s ničím srovnatelný není.
Co ten chudák fotograf musel umět! Fotoaparát nebyl z bakelitu o
velikosti, co se pohodlně vejde do kapsy. Byla to bedna dřeva, železa a optiky,
která vyžadovala svaly. Takže píši Vám svalovci, páni fotografci, jste a byli
jste machři! Však taky na rubu každé kabinetky o vás bylo psáno, kdo jste a čím
jste prošli, než jste se etablovali tam, kde vás zákazníci našli.
Byla tu i konkurence, dozajista i složité platby, ale zvítězil jen ten,
co měl nejostřejší lokty, ale často i ten, který si uměl hrát se světlem,
kterému byla modelem krásná žena, muž, nebo dítě, voják, myslivec, hasič,
kojenec na břiše, děvče na houpačce, staří na vejminku. Před Vámi všemi klobouk
dolů. Buď pozdraven každý, kdo skrze kameru zachoval do dnešních dnů, něco
z minula na památku. Díky za souznění s těmi, co nás vrací o sto let
zpátky, aby nám řekli, že už dávno nejsou, ale přeci jen něco zůstalo.
Listujte knihou a dívejte se do tváří jejich předků. Jsou to naši předci.
Tak nějak vypadala i Vaše babička, dědeček z matčiny či otcovy strany.
Faktem je, že nenosíme pokrývku hlavy. Jsou s tím trable. Ještě muži mé
generace, ale víc naši otcově, měli na hlavě cokoli, jen ne holé temeno hlavy.
My ještě jako vojáci dvouleté presenční služby nosili na hlavě lodičky, ale tím
skončila naše touha po módních výstřelcích.
Pravdou je, že pokud jdu alespoň na vysoké svátky do synagogy, dám si na
hlavu jarmulku. Padá mi, ale dělali to všichni mí předchůdci, tudíž ji nosím i
já.
Páni fotografové! Dnes vlastně píši i těm současným. Jsme jimi téměř
všichni, kteří máme mobilní telefon. Kéž by se i ty dnešní fotky zachovaly a vydaly
po stu letech svědectví našim vnukům, co jsme byli za lidi, co nás bavilo,
živilo, jak jsme se oblékali. Škoda, že u toho nebudu.
Bude to dozajista zajímavé, poučné i inspirující k napsání sms, jací
že jsme to byli lidé jednodušší, divně oblečení. A proto si prohlížejme se zájmem staré fotky,
tváře, účesy, kloboučky a oblečení. Buďme si jisti, že obdobně budou
přistupovat budoucí generace k našim portrétům. Nechť tedy nezanikne sláva
portrétní fotografie. Je krásná a vypovídá o nás mnohé. I to, co jsme se
snažili neúspěšně zatajit…
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat