Doufám, že si mě neztotožníte s deviantem. Od mládí po nich toužím,
trápím se a stavím si vzdušné zámky. Žel, zůstalo jen u nich. Nakonec jsem tomu
rád. Co bych si jen počal s tou hromadou štěstí, s krásou, co by mi
ostatní záviděli? Považte jen, jak jim sluší krásné šaty, módní doplňky. Má
knížka je jich plná, krásných děvčat s klobouky. A že jim ale sluší! Jsou
v nich růžolící, žádoucí.
Záhy mi došlo, že mi ale něco schází. I proto dnes píši Vám, co máte
stejné sny a zájmy. Každý špás něco stojí a já měl a mám hluboko do kapsy. Píši
Vám a nevím, kdo zaplatí poštovné. Je to na zvážení. Být ve Skotsku nosím sukni.
Čert vem nepohodlné kalhoty se zipem na poklopci.
Píši všem i zralým ženám, Vám, co stále spřádáte sny, jak pavučiny dostat
ze zdí, jaké záclony na okna pověsit. I tady mi byly zdrojem poznání mé drahé
ženy, v tomto konkrétním případě mé drahé babičky, které mne, co malého
kluka, měly stále na starosti. Tím pádem jsem poznal dívčí smýšlení ženprvní
poloviny 20. století.
Ano, byly tři. Jako sudičky. Každá
mi dala do postýlky po pohádce, osud, který se naplnil. Česká babička, pocit
zůstat tím, čím jsem se narodil, německá babička být seriózním a dochvilným,
židovská, splnit, co mi předpověděly ty dvě předchozí a k tomu být ještě o
trochu lepší a zamávat křídly. Těm všem třem, bych chtěl poslat psaní a říci,
že i díky jim jsem tady a těším se, až jim budu jednou vyprávět, jak moc bylo
pěkné plnit to jejich předvídání.
Svět je v podstatě o tom, že krásná, růžolící děvčata se časem mění
v maminky a nakonec v hodné babičky-sudičky. Píši dnes všem proměnám
krásného motýla, všem ženám, které se o nás tak pečlivě starají, oblékají,
krmí, vaří, perou nám, učí nás chodit, čtou pohádky, mění se a jsou z nich
ty krásné kvočny, které nás sledují a nedovolí, abychom sešli z cesty.
Píši všem, co v nás našly objekt k zulíbání, které se radují,
pokud máme úspěch, pláčí, pokud se nám nedaří. Píši s obdivem a
nesouhlasím s nařčením, že kam čert nemůže nastrčí ženu. Nebýt jich, pak se
není komu chlubit. Není, ke komu přijít a požádat o sklenici vody, o pomoc
v nouzi.
Píši Vám všem, které nosíte sukni, máte nás rády a nedáte na mužský
dopustit. Nemáte to s kluky lehké, a přesto s námi držíte basu. Vás
všechny obdivuju pro Vaši dobrou náladu, věrnost ideálům, hledání pramene
zázračné vody, léku na všechny bolesti světa, který Vy jednou najdete…
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat