sobota 30. listopadu 2019

Psaní všem, kteří mají rádi venkoncem i přírodu






Píši Vám, příkopům a nesekaným stráním, všem ohybům a zatáčkám. Kruhovým objezdům plných prachu, starým kopřivám. Píši všem, co máte to, co nemají Vaši sousedi: králíky, husy, slepice, díru na punčoše, psa, co si hledá pána někde jinde. Píši stromům, které mají strupatá jablka, kočce, co nosí na práh domu polomrtvé myši, vrátkům do zahrady, co skřípou tak hlasitě, až zaléhají uši, ozvěně na zápraží a vodě, co vzadu za domem prosakuje do sklepa a drží se tam stále, jako h… košile. Jo, to jsou věci! A těmhle, žádnou nevyjímaje píši a čekám odpověď.

Je složité psát někomu, kdo ani nečte. Věřte, nechci nikomu z Vás lhát. Jsou přeci zábrany, úskoky a jisté hrany stolu, za které se nesmí, věci, které jsou tabu a vím to jistě, není to nic, co bych věděl jen z doslechu. Píši Vám a věřte, už nepiju. Leda, že mi budete vyčítat tu cmundu po ránu, pivo s rumem na Vánoce, vaječný koňak na Silvestra a tu trochu rumu v pralinkách. Píši Vám a nechci od Vás nic, snad jenom pusu na dobrou noc.

Všichni, kterým tohle povídám, jděte k šípku, není si co vyčítat. Svět už je takový. Mnoho věcí se vrací, všechno už má svého tátu, mámu jistě. Píši všem, co nehledají nic, mají všeho dost, přesto i je někde bota tlačí, doma se rvou a v kostele pláčou, jak je svět zkažený a sami močí do vody. Píši všem, co používají toaletní papír, jedí zeleninu, mluví spisovně a milují angličtinu. Píši všem, co si mění osobní prádlo, ponožky a dbají na hygienu. Píši všem co na všechno s… a neutrácí zbytečně ani flok. Vám, co jíte vidličkou a nerýpete se nožem v zubech. Všem, co děláte radost rodičům, popřípadě dětem. Všem, co ve Vás vidí vzor a v poslední vůli Vás obdarují domem. Všem, co se mýlí a budou litovat, co je to napadlo začít si s Vámi. Žel, stalo se, a proto píši, aby to další Vás nepotkalo taky a Vy jste tím pádem přestali strašit děti, popřípadě, jejich rodiče.

Píši Vám a jsem tím pádem i pěkný srábek, že nejdu a nesrovnám Vás osobně do latě. Plkám, plkám a léčím si tady svoje pěkně zbytečné ego, nemoci a chuť se z toho všeho pěkně vyspat a probudit se v jiném světě. Píši Vám, dámám polehávajících v příkopech, ve škarpách, na stráních plných nesekaných trav. Všem, co mají plnou hlavu včel a pavouky v ohanbí, zavařeninu a okurky močáky v klínu, prsa v rozmarýnu. Píši všem, kterým se zdál sen a probudili se s knihou na břiše, touhu v prstech a hlavou v kravinci, na bílém polštáři ve Vaší ložnici. Píšu a doufám, že až se probudíte, bude Vám fajn. Budete se cítit, jak batole první den v jeslích. Proto Vám píšu.

Egon Wiener

Žádné komentáře: