Máte úplnou pravdu, pravdu pravdoucí. Není to přeci styl nové doby. Leda
tak esemesky, maily, informační letáky, co kde mají, co zlevnili. Mladí rovněž
čtou, jen co musí. Na počítači, v chytrém telefonu, který fotí, naviguje,
sjednává schůzky. Jediné, co neumí, je utřít vám pozadí…
Přeháním a omlouvám se. Píši těm z Vás, co potřebují čtení, jako
prase drbání! Píši všem, co sami nenapíší víc než jeden řádek a pak čekají, kdo
jim odpoví. Píši rád a Vám nemohu než čtení doporučit. Čtení je vášeň, volba,
kus sebe sama a nedá se než klopotně se ho naučit. Mluvím z vlastní
zkušenosti. Jde to ztuha a výběr samotného čtení je snad vůbec to nejtěžší.
Před sedmdesáti lety jsme to měli snadnější. Bylo to také o výběru, umět
si vybrat mezi Kvěchovou a Sekorou. Knížka stála už od tří korun a byly tu také
knihovny. Chodily jsme tam za knížkami snad všechna děcka. V sobotu
dopoledne se ještě učilo, pak přišla na řadu knihovna a od čtyř odpoledne filmové
představení v sále hospody U Kaštanu. Do vsi ještě nedorazila televize,
tudíž jsme se těšívali i na filmový týdeník. V předsálí se prodávaly
vstupenky do kina a limonáda. Hrávalo se ještě jednou pro dospělé, pro toho,
kdo se dal zlákat černobílými fotografiemi a upoutávkami na film, málokdo
litoval.
Já byl zklamán snad jen jednou. „Deset kroků od pevnosti“ byl film z dílny
filmového studia Kalmyk film. Byl to film vskutku otřesný, a i dnes po více jak
60 letech stále hořce vzpomínám na vyhozenou korunu za vstupné.
Píši Vám, protože jsme všichni stejně naladěni. A vím i proč to mezi námi
sem tam skřípe. Čtení nám přináší i nepohodu, blbou náladu. Ve světě se dějí
věci, které jsou většině z nás cizí. A znovu, komu fandit? Není na světě ten,
aby se zavděčil všem. Píši i těm na druhé straně barikády, nechte nás žít, po
našem. Vy máte korán, my máme bibli, knihy, které milujeme.
To je poselství knihy, tištěného slova. Všem těm, co smýšlejí podobně
píši a nechci víc, než pohladit, potěšit se krásným obrázkem, byť by to byla
jen dáma s kloboukem v této knížce. Píši Vám všem: Neházejte flintu
do obilí. Pište, čtěte, dívejte se kolem sebe. I v tom je kouzlo každého
z Vás. Poznejme v diskusi a toleranci druhého. Nezáviďme, držme
při sobě. I v tom ať je jasné, kdo večer zhasne, ráno vstane a rozsvítí.
Vám všem, píši a doufám, že čtete. I já čtu, byť oči už moc neslouží.
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat