Těm, co hledají sen, který probuzením, jako by nebyl. Píši těm, kteří vstávají
za tmy, špatně a rychle snídají. Těm, kterým auto vzalo nohy, ukrojilo
z rozpočtu, čas na děti, smích, chuť jít jen tak si sednout do parku. Číst
víc jak bulvární noviny.
Svět je plný paradoxů. Kam zmizela
doba našich dědečků? Lehnout si do trávy a nebát se, co vás kousne. Největší
problém byly skleněné střepy a od nich pořezané bosé nohy. Víte, že ještě Vaši
dědečkové chodili do školy bosi? Že ne každý měl na svačinu kus chleba namazaný
máslem?
Můj táta a Váš jistě taky, chodil v létě s ostatními podél
železniční trati. Říkalo se té službě, protipožární hlídka. Tátové hlídali
zrající obilí před požáry způsobenými jiskrou z parních lokomotiv. Starý svět
zmizel v nenávratnu a zůstali jsme jen my, děti takových tátů.
Píši Vám, přátelé, všem, co hledáte jehlu v kupce sena a chlup na
dlani. Kde nic není, nic nenajdete. Platí to a platit bude. Nepomáhá ani hledání
čtyřlístku pro štěstí v trávě, jako to dělají naši vnuci. Dvířka, brána k pokladu,
poklad templářů, ztracená Atlantida, cesta do hlubin moří, adrenalin, výzva
osudu, vše proti jednotvárnosti života. Snad je to ona perla z Tichého
oceánu, kus skály odkudsi z výšek Kordilier. Tam všude se člověk dostal,
aby si splnil sen, naplnil hrozbu osudu. Zůstal navěky kdesi na cestě tam a zároveň na cestě zpět.
V mezaninu, v mezipatře, tam, kde kdysi byla výlevka s tekoucí
vodou, záchod, vše pro více partají, vše na cestě pro toho, kdo stoupal výš,
nebo sestupoval po schodišti směrem dolů.
Jak moc se změnil i svět společného bydlení! Kdeže jsou třeba pavlače, zvědavá
domovnice, pumpa ve dvoře, prastará domovní vrata, květiny v oknech… Kam
se poděl vítr, podvečerní červánky, žebrák s flašinetem, podomní prodavač krému
na boty? Neznám nic lepšího, pro člověka z jiných vrstev, než ulehnout pod
strom a čekat, až se mu začnou klížit oči a on usne. To povětšinou respektují i
mravenci i mouchy a Vy můžete spát. Tak jako váš mobil večer v nabíječce i
Vy si dobijete motor, sílu paží, hlavy i nohou. Svět se vám po probuzení bude
zdát přístupnější a o tom jde ta tato řeč. Neztrácet nikdy hlavu je naší
povinností, být připraveni hledat, třeba i ve vysoké trávě. Co najdete je jen
na vás… Hledejte, stojí to za to.
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat