Vy mladší, už pana učitele Vladimíra Říhu nepamatujete. Nás starší učil i poučoval. Já patřil k těm druhým už proto, že jsem nechodil do školy v Hrádku nad Nisou, kde učil. Přesto to byl on, kdo mne učil poznávat Žižku a husitské období jinýma očima, Žitavu a Žitavsko jako nedílnou součást dějin naší vlasti. V jeho podání bylo Žitavsko kadlubem, kde se na dějinné otázky odpovídalo v kontextu dějin střední Evropy – tudíž žádný kraj, kde lišky spaly celou zimu, v létě i na podzim.
Ano, letos bude Hrádku nad Nisou požehnaných 750 let. Výročí slaví spolu s těmi nejstaršími, nejprestižnějšími městy Českého království, věkem těch nejvýznamnějších z významných.
Kdysi místo odpočinku kmene Milčanů, snad Lemuzů, rodu Poříčanů. Podle směrovacího čísla Záhvozd tajemný, plný pralesů, včel, ryb, medvědů a vlků. Později místo, kam směřovaly kroky kolonistů v čele s pánem z Donína, na pozvání Přemysla Otakara II. Město mohutnělo a získávalo na významu, a to především za vlády Lucemburků v Čechách. Největšího rozkvětu zaznamenalo za císaře a krále Karla IV.
Městu se ovšem také nevyhnuli husité, protestanti, selské bouře, Třicetiletá válka, ubytovatelé, marodéři a dezertéři armád snad všech zemí Evropy 17., 18. a 19. století. Ve městě vyrostla jedna z prvních textilních továren v Čechách, objevili se horníci a na mnoha místech dobývali uhlí, pověstný lignit. Průmysl vzkvétal a Hrádek rostl i co do počtu obyvatel.
Město citelně poškodila První i Druhá světová válka a po roce 1945 došlo k zásadním změnám. Odešla většina německého obyvatelstva a z Čech přišli náhradou za ně noví osídlenci. Městu a okolí se postupně navrací bývalá sláva. Rodí se nové a nové generace budovatelů, občanů starobylého města, které v tomto roce oslaví tři čtvrtě milénia.
Hrádku nad Nisou, vše nejlepší, hodě štěstí, zdraví a spokojenosti Ti přeje
Žádné komentáře:
Okomentovat