Nevím kolik miliónů tun betonu zatvrdlo v libereckých megastavbách, ale je čas vrátit městu i jeho žulu a pískovec. Obé nepřinese stavebním firmám kýžený finanční efekt, ale každá koruna dobrá. Nejde o nic menšího, než o navrácení barokních soch a sousoší těch nejlepších umělců baroka na jejich původní místa v Liberci, do centra a na Sokolovské náměstí. Pískovec Neptunovy sochy před libereckou radnici a Matyáše Brauna na Sokolák. No, není to renesance starých dobrých časů a návratu k normálnímu životu? Bez hektického shonu všedního dne. Doba vody v kašnách, posezení na lavičce (v Liberci?), sousedského povídání, nákupu čerstvého zboží na trhu (?), čistých a upravených chodníků (?), usměvavých drožkářů a řidičů městské hromadné dopravy.
Ano, zní to jako sen jedince z ústavu choromyslných. V Liberci, ve městě, kde přejít ulici je hektické, kde lidé jen a jen někam spěchají.... Nyní by se do města mělo vrátit 18. století, do samého jeho centra. Žádné sochy Spacia, ale nefalšovaný kámen, doba mariánskotereziánských stříbrných tolarů, doba pískovcových světců, harmonie baroka a Mozartovy hudby...
Bylo by to tak snadné! Všechno to máme, ale zavřené za plotem, na nepřístupném dvorku Křížového kostela na Malém náměstí. Omšelé, zanedbané a opuštěné. Zavržené by si vskutku zasluhovalo renesanci a znovuvzkříšení. Vždyť město jejich navrácením na původní místa by jen získalo na kráse.
Ale to je jako se vším v Liberci. Radnice by musela hejbnout – víte čím. A to není součástí vize radničního úředníka, který je placen za úplně jiné úkoly. Tak se dejme překvapit. Je před volbami. Budeme krmeni předvolebními guláši. Třeba v misce s onou polívkou bude i příslib zkrášlení města sochou, lavičkou..Ale mělo by jít o lavičky, na které si můžeme sednout bez obav, že jde o umělecký projekt, který vlastně není o sezení...
Žádné komentáře:
Okomentovat