Města Liberec i Jablonec prožívají v dnešní době nebývalý zájem o práci. Stahují se sem zoufalí lidé, kteří ji v menších městech nemohou najít. Jako by se do Čech vracela třicátá léta minulého století, tak skvěle zachycená ve filmech Voskovce a Wericha Pudr a benzín, Hej rup!, Peníze nebo Život, Svět patří nám... V těchto nádherných uměleckých dílech hlavní protagonisté příběhů, ne nepodobných těm současným, bojují proti nám známým, snadno pojmenovatelným hochštaplerům, kariéristům a podvodníkům. Dnes, jako před sedmdesáti, osmdesáti lety, stojí naše společnost před stejnými problémy. Stavem společnosti, nezaměstnaností a prohlubujícími se sociálními rozdíly. A jako by toho nebylo málo, musíme i my zaujmout jasná stanoviska k růstu fašismu a snaze zpětně měnit dějiny a odpouštět neodpustitelné. Viz dioráma výstavy Severočeského muzea „Velké bitvy malých vojáků“, kde byla jako „velmi přitažlivá“ návštěvníkům nabídnuta vojenská přehlídka osobní gardy A. Hitlera prominenty nacistické říše. Bez komentáře. Pokud ovšem za komentář nepovažovalo muzeum ono sdělení „velmi přitažlivá“.
Ano, tady se rodí ony chyby, které později už nepřehlédnutelné mají své fatální dopady na to, co se „líbí“ mladým lidem, co obdivují, čemu a komu ve výchově dávají přednost. Kdo jsou oni „nestandardní vojáci SS“ a kdo byli jejich oběťmi? Bez komentáře... Škoda, že už nežijí Voskovec a Werich.
Je nunté pojmenovat každou lidskou slabost, Jít a hledat řešení. Nasnadě jsou snadná řešení. Ukázat prstem a říci: „Za všechno mohou – cyklisti...“ Pokud je jich málo, hledejme dál. Řešení se najde, ale jistě bude tam, kde je práce a sociální jistoty, kde mladí lidé s vysokoškolským vzděláním nepřijedou do Liberce či Jablonce za prací, aby skončili v Tescu, kde budou prodávat housky a kde obrovské dluhy z Mistrovství světa v lyžování vždy „někdo“ zaplatí.
A tak, až budou v kině hrát Pudr a benzín, Hej rup! a Svět patří nám, běžte se podívat a učte se od pánů Voskovce a Wericha , jak vnímat svět ztracenců a svět nadějí.
Žádné komentáře:
Okomentovat