neděle 23. února 2014

Babiččina židle a autem třeba do Paďous

Židle se německy řekne „stuhl“ a tady začínaly problémy. Mně nastaly již v těch úplně raných letech, když na mě babička mluvila německy. Proč si mám sednout na stůl, když vedle stolu mám polstrovanou židli? A tak se v mém dětském mozečku vzedmula vlna odporu. Neposlechnu babičku. Jisto jistě byl tenhle konflikt dobrých duší mírovou cestou zažehnán, ale takových jazykových šumů bylo před desítkami let v jazykovém vývoji chlapců jako já, vícero. Kurve. Kdo by řekl, že je to „zatáčka“? Na oblíbené bonmoty bylo zaděláno i u dospěláků za jízdy před zatáčkou. Čím víc zatáček, tím víc těhle přihlouplých narážek. Znáte to jistě i z vlastní zkušenosti s barvičkami na semaforu - zelená vlna – Grünne Wole – volno na zelenou.
Tahle úsměvná nedorozumění jsou častá i mezi sousedními národnostmi. Jak se dnes vzdálenosti mezi lidmi zkracují na něco z něčeho, neplatí pro každého, že je to pro něj „španělská vesnice“. Pro Němce to je „česká vesnice“. Díky „Šengenu“ jsme už všude byli, všechno viděli, všechno slyšeli zpoza okna našeho vlaku či letadla Kdeže je to okřídlené rčení naší starší generace: „Co radíš! Byl jsi v Rusku?“...
Dostal se mi do ruky letáček předválečného Čedoku, kde se zcela vážně prezentuje cíl kampaně: Každý Čechoslovák aspoň jednou za život v Praze. Já sám pamatuji cestu z Liberce do Prahy autobusem ČSAD dnes zkrácenou na polovic. Dřív trvala tahle cesta dvě hodiny s povinnou zastávkou na čůrání v Mladé Boleslavi. Ovšem i se zážitkem zdarma z cesty v úžasných zatáčkách nad Hodkovicemi nad Mohelkou přes Český Semerink, v březnu vše ve žluté – samý petrklíč.
Co všechno člověk zažije v jedné průměrné věkové generaci. Auta na dřevoplyn, jejich startování klikou, směrovky, co se odpoutávaly od těla karoserie a ukazovaly kam zabočujeme, stupátka u dveří, pneumatiku vzadu na autě. Benzín, který jsme si objednali a pumpař nám jej i mechanicky pumpováním do nádrže auta doplnil. Kdeže ta úsměvná léta jsou! Kam se schovala?
Nezapomenu na souseda sedícího přede mnou v autobusu na lince z Liberce do Prahy. Ve Kbelích, tam, kde už se sjíždělo dolů ku Praze se náhle vztyčil a mohutným hlasem zadeklamoval něco v tom smyslu: Vidím Prahu, krásné to město stověžaté. Sedl si a za nezájmu spolucestujících jsme dojeli na Florenc, na známé pražské autobusové nádraží.
Já cestoval na letní prázdniny do Mníšku pod Brdy a došlo mi, že na základě této výzvy patriota budu muset prohlídce Prahy věnovat podstatně víc času, abych ve stáří nelitoval a nemusel později na veřejnost s takovými veřejnými relacemi jako onen pán.

Takže, stuhl je německy židle. Jednou provždy německy kurve je česky zatáčka a Grünne Wole, máte zelenou vlnu. Nezastavujte a nebrzděte, opotřebovávají se vám brzdové destičky.

Žádné komentáře: