Dnes
je určujícím mediem přenosu dat a informací obrazovka. Malá,
velká, tenká i velmi tenká. Pár let zpátky patřil svět něčemu
jinému. Žádný displej, žádná obrazovka. Poctivý papír,
poctivá obálka na dopisy, poctivá poštovní doručenka, bankovky,
směnky, sáčky na pečivo, papírový tašky ze samoobsluhy.
Papírový byl můj svět, svět papírových tácků na párky,
knih, které jsem měl rád, ač už je nebylo, kam dát. Bože můj
a co noviny? Bezva tiskovina, bez níž bych se nenasnídal, až na
to, že je psali lidé od novin a ty jsem neměl nikdy příliš rád.
Papír snese všechno a oni s tím počítali.
Papír
filtruje zrnkovou kávu, od nechutného lógru. Papír může nést
vaše jméno a příjmení, na jmenovacím dekretu titul profesora,
který vám předá z ruky do ruky ruka pana prezidenta. Z
papíru je taky obyčejná fotka, autobusová jízdenka z Liberce
do Aše, jízdenka z tramvaje. Papír je doma skoro všude,
třeba na zdi, kde visí reprodukce známého obrazu. Na úzký
proužek papíru se tiskly i znaky psané morseovou abecedou.
Kusem
papíru je oznámení o svatbě, narození syna, parte zemřelého
strýce. Papír je droga. Na papíře je znak Ukrajiny, trojzubec,
hned vedle Davidova hvězda státu Izrael. Papír, to není jenom
školní vysvědčení, ale i výčet proher a úspěchů. Řidičák,
zbrojní pas, list o původu psa a vstupenka na Lysou horu. To vše
pak najdou pozůstalí v šuplíku od jídelního stolu. Papír
je i cenina, poštovní známka, kolek, korespondenční lístek.
Akcie,, směnky, peníze a po nich díra v peněžence, dlužní a
jiné úpisy. I to je zatracený papír. Pozvánka na hon, účet od
operátora, recept na léky, pozvánka na schůzi, k nástupu
trestu. Papírem si otíráme po jídle ústa, patří k hygieně
každého z nás.
Přesto,
až přijde ten správný čas, odejde i papír do muzeí a upadne
v zapomnění. Příští generace budou pracovat s jinými
medii, nosiči a přenašeči kultury člověka jednadvacátého
století...
Žádné komentáře:
Okomentovat