úterý 4. března 2014

Sluší se poděkovat a neotálet s tím




Nemocnice nemusíme mít rádi, ale personál, to je, jako když hodujete v dobré, nebo špatné hospodě. Po dobrém jídle vzkážete do kuchyně a číšník dostane spropitné. Těch dobrých hospod bude celá fůra, ale jen některé jsou výtečné. Skvělá nemocnice je o tom samém.
V liberecké nemocnici to je bezesporu alergologie, vedená MUDr. Jiřím Hlavatým, jehož jsem celá léta pacientem. Málokde jsem našel lékaře v takové symbióze se zdravotní sestrou, jako na tomto oddělení. Sestra Karafová už nepatří k nejmladším a asi jí bude dělat potíže pobíhání na lůžkovém oddělení, ale v předpokoji svého dosavadního nadřízeného to je  skutečně óda na zdraví. Žádný Ščipačev – Sloky lásky, ale perfektně zvládnuté řemeslo a pocit, který nemocný má jinde málokdy.
Dříve v továrnách visívaly vlaječky, jako třeba „Nejlepší soustružník“. Můj táta za jedním z těch soustruhů v chrastavském Totexu stál. Nesmějte se, to by si nezasloužil… Já si  celý život schovávám právě tuhle fotku, kde táta v rádiovce stojí u soustruhu s vlaječkou „Nejlepší soustružník“.
Mám za to, že bychom měli takové vlaječky vracet na místa, kam se lidé rádi vracejí, byť by to byla nemocnice, prostě na místa, kde pracují slušní a obětaví lidé. Přece se ještě stále sluší poděkovat za dobrou práci. A nemusí to být, pane řediteli, jen k Mezinárodnímu dnu žen, který se blíží…
Chtěl bych za nás všechny, kteří sestru Karafovou známe, říci, že bych si ji dovedl představit i na Vašem místě. Je rozhodná, „akurátní“ a pacient při odchodu ví, na čem je. Umí se problémům postavit a řešit je. To zná a umí jen zdatný odborník. Asi vám, pane řediteli, závidím, že máte k dispozici takové lidi a jsem rád, že mne a ostatní tak dobře léčí.
Jen prosím nezapomeňte i za mne toho 8. března jít a dát kytičku.

Žádné komentáře: