V březnu
mají všichni slušní a velcí lidé nad sto padesát narozeniny.
Počínaje mnou. Ano, zajisté a děkuji. K oslavencům patří
obě mé bývalé ženy a samozřejmě má současná přítelkyně i
Jan Amos Komenský. Myslím to zcela vážně.
Březen
byl i za mého života Měsícem knihy, jara a Mezinárodního dne
žen, který se slavil v jeho osmém dnu. V březnu se
houfně rodí mláďata, bývají významné židovské a křesťanské
svátky. Země po zimě osychá, Ještěd nad Libercem ztrácí
sněhovou šálu a čepici a tudíž podle pranostik mojí maminky si
lze bez větších obav sedat i na zem. A v duchu hesla Měsíc
březen – měsíc knihy, je vhodné si sedat na zem s knihou
Sloky lásky velkého Ščipačeva, kterého v Rusku nikdo nezná.
Měsíc
březen je i jinak kouzelný. Je v něm i Den Jodu, Den
modliteb, Den mozku a ledvin, Den vody, meteorologie, Den tubery a
frankofonie, Den poezie a zdravého spánku. Poslední den v měsíci
– Světový den zálohování - je opravdovou rumovou pralinkou.
Pokud to je tak, jak si myslím, jde o Den chlastu s připomínkou,
že většina lahví je zálohována a tudíž je třeba je vracet.
No, co říkáte, měsíc, jako vystřižený, plný oslav těch
nejchytřejších a těch, co si to zasloužili.
Naše
narozeniny. A pak ty úžasné vzpomínky! Jen je aktivovat. Den
učitelů. Miluji učitele. Jejich památce bych zasvětil kdejakou
márnici, šatlavu, mučírnu, terária s prudce jedovatými
hady a akvária s piraněmi a lidožravými žraloky. To proto, aby
učitelé měli na paměti, že učit není řemeslo, vojenský či
lépe vězeňský „buzerplac“, kde pokroucené mozky jen dožívají
a mlátí studenty o zem. Dolů, nahoru. Toho se bojím, že i tací
mohou být dnešní učitelé. Hrozné vzpomínání, hrozné
pomyšlení, pokud by mělo jít o dnešek.
Ti
stále nedocenění učitelé. Musím na ně myslet. Stále nevím,
zda jsou schopni sebereflexe. Už je asi pozdě. Jsou všude, ale ne
tam, kde je člověk potřebuje. I oni mají v březnu svou
šanci. S učiteli mám nevyřízené spory, převážně s těmi
z gymnázia v Jeronýmově ulici. Pánové Kaše, Říha,
patřili spíš na dvůr zametat, než učit. Jejich hodiny byly plné
sarkasmu duševně postiženého a nedoceněného invalidy. Ač
neměli před sebou než vystrašeného žáčka, chovali se, jako by
byli předurčeni je zahubit.
Ani
ostatní dny v březnu nejsou oproštěny od lidské touhy nedat
se. Takový Den ledviny, to je něco, co jsme tu dřív rovněž
neměli. Den vody - jak zázračné… Den těch, co jim selhali
ledviny. Oba dva dny jsou nějak podezřele mezi sebou propojeny.
Abychom v tom už zítra neviděli klientelismus, podezřelé
rathovství! Už se těším na duben, až konečně uslyším
z radia, kolik jsme ušetřili na posypové soli z Polska a
kolik tudíž můžou města přidat na díry v asfaltu na
našich zanedbaných silnicích, nebo na koho chytře svést, že se
neušetřilo nic.
Březen,
měsíc narozenin, oslav neskutečných malých i velkých vítězství.
Nástupu jara. Tání sněhu na Ještědu, vajec od slepiček
z malochovu, Mezinárodního dne zdravého spánku. Vody,
meteorologie, začátku letního času (30.3.) a Den především –
Hodina Země.
To
zase v dubnu bude Den nášlapných min, ale i Velikonoce....Je
pro co žít. Sem tam menší či větší defraudace, někoho
zavřou, jiného pustí. Den bude stále delší, teplejší a
slunce červenější. Na českolipská blata, rybníky a louže, kam
se sletí ptáci, co odletěli v loni na podzim do tepla k jižním
mořím. Na stráně se vrátí ovce a stromy se prudce zazelenají.
Ten čas není ke srovnání. Snad jenom listopad je svým umíráním
blízký tomu březnové zrození. A vůně probouzející se
v podvečer, když se čas zastaví, kdy voní mléko od krav,
kozí sýr, doma upečený chléb i červánky na nebi a letní teplý
déšť…
Březnové
dny nemají s jinými srovnání. Budí stromy, co většinou ještě
pospávají i medvědy v zákupském podhradí. Čápi hledají svá
hnízda, vítr cuchá vlasy, suší slzy a rýmu, tekoucí z nosu a
očí. Voda ještě studí a pít ji z dlaní se nevyplatí. Sad mých
příbuzných v Klapém pod starodávným Hazmburkem voní zítřejšími
květy a mandlemi. Kéž březnovou sílu z prvních bylin, podbělu
a listů jarních drog nabere i vážně nemocný přítel. Slunce ať
vplete děvčatům do vlasů plameny ohně zlatých pampelišek,
nasype do dlaní zlata petrklíčů všem dětem v kočárcích.
Žádné komentáře:
Okomentovat