Je
tomu 70 let, co na pochodu smrti z lágru v jugoslávském
Boru byl zavražděn ranou do týla básník, který svým významem
překročil národní tvorbu. Jeden z největších maďarských
básníků.
Miklós
Radnóti, vlastním jménem Miklós Glatter, se narodil v Budapešti
ještě za Rakouska-Uherska v židovské rodině. V letech
1927-8 studoval na textilní škole v Liberci, kde dosud na zdi
školy pamětní deska připomíná jeho pobyt ve městě pod
Ještědem.
Hlavním
tématem v jeho tvorbě je obava z osudu lidstva, pokud svět
připustí nenávist mezi národy, fašismus a národovectví. Sbírky
jeho poezie přeložené do mnoha světových jazyků jsou i dnes
burcující, stále živé - „Zvedá se vítr“, „Strmá cesta“,
„Zpěv moderních pastýřů“…
Po
nacistické okupaci Maďarska v říjnu roku 1944 byl zavražděn.
Zápisník s posledními básněmi, které odborníci řadí
k vrcholu jeho tvorby byl nalezen po exhumaci hromadného hrobu
v kapse jeho bundy. V básni „Usilovný pochod“
předvídal osud, který ho čeká. Jeho smrt je smrtí génia,
kterého umlčela nenávist totalitního, barbarského režimu, kdy
člověk zabije člověka jen pro jeho původ, národnost, barvu
pleti, náboženství.
Je
ke cti města Liberec, že již před několika desítkami let
vzpomenulo velikého maďarského básníka, který zde studoval. Je
správné vzpomenout významných osobností kultury, vědy,
politiky, sportu, kteří městem prošly, kus života v něm
prožily. Přiblížit novým generacím studentů, ale nejen jim,
Liberec a jeho okolí, jako významné místo, kterým město bylo, a
kterým prošly a zanechaly v něm stopy evropské dějiny, jaký byl
jeho význam při budování
poválečné republiky.
Posílit
hrdost na generace lidí, kteří tu žili před námi, umět ukázat
jejich postoje v době ohrožení i vzestupu nacionalistických
sil, tak nebezpečných pro demokratickou podobu naší země. Je
potěšující, že město Liberec umělo vzdát poctu básníkovi,
který tu žil před sedmaosmdesáti lety.
Žádné komentáře:
Okomentovat