Z
okna se nejlépe pozoruje svět? Kdo mě chce naštvat řekne, že ze
sedla koně, případně z té budky, co nese na zádech slon.
V té kategorii je i velbloud, ale tam je to zlé, fixuje-li si
kdo horizont s tím, co je chvilku nahoře, chvilku dole. A
protože, až na toho koně, jsem viděl ze světa míň, než se
zdá, zdůvodním to tím, že hned poté, co jsem nasedl, vrátil mě
kůň prohnutím se v zádech zpět na zem. Udělal to celkem
pětkrát, načež jsem usoudil, že zem mi vůbec nepřipadá lehká
a už nikdy nebude, a svět bude můj jen z okna škody
Roomstra.
Taky
se dá svět hodnotit jen tak, z pozice toho, kdo rychle kráčí,
ze sedla kola, motorky. Nejlepší je ale z okna auta. Co si
vzpomínám, měli jsme doma auto Minor. Bylo po válce a při
silnicích se bylo na co se dívat. Kde jste byli mí sousedi
nepřizpůsobiví, že jste ty ferdinandy nechávaly tak dlouho stát
v příkopech našich silnic? Dnes by se to nestalo. A to je ten
pohled z okna…
Snad
nejhezčí pohled je z okna vlaku, asi ve výšce koňského
hřbetu. Hloupé je, že pohled z okna ven limitují koleje.
Pokaždé aspoň dvě, stejně od sebe vzdálené. A když pak vlak
jede lesem, kolem cest a studánek, pak mi něco říká: Dívej se.
To je vzácný kostel, tady přebývá ona přitažlivost zemská a
tohle je to studio, odkud odcházíš a vznášíš se na obláčku,
či stojíš na podstavci, jak špatně vyřezaný svatý. To bylo
z vlaku.
Je
možné pozorovat svět z okénka lodě na Máchově jezeře,
z letadla je pohled limitován mraky a tím, kde sedíte. Ti, co
sedí do uličky, vidí tak hezké nohy stevardky a pozadí sousedů.
Nejvíc je vidět ze sedla kola, a při pěší chůzi. Tak jsem si
sice zadělal na artrózu v pravém koleně, ale viděl jsem
Ještěd, Petřín a Sněžku z okna lanovky. To není málo. O
něco víc jsem viděl z rozhleden v našem kraji. Jizerky,
Lužické hory a špičky stromů, co mi bránily vidět víc.
Pokud
se vrátím, na začátku jsem viděl okolí z kočárku. Asi
toho moc nebylo, protože si z té doby kamenné nepamatuji nic,
nebo skoro nic.
Važme
si okének, co jsou nám přívětivě nakloněna, bez špíny,
pavouků a dalších, co si rovněž nárokují pohled na svůj –
náš svět. A tak se mi zdá, že není špatný ani pohled z okna
mého bytu s hrnkem čaje v ruce, co tak rád piju. Tak ať
to i vám kouká! Z očí do prostoru, z okénka i okna
paneláku.
Žádné komentáře:
Okomentovat