pátek 4. dubna 2014

Hrádecká válečná kořist

Válečná plenění, kdysi mocných říší budou větší, než ta hrádecká, ale co je doma, to se počítá. Vítěz bere vše, to je pravda neměnná. Kdo zvítězil, zbořil město a přeoral a posolil zem, aby na ní ani tráva nerostla…
Pro vysvětlení pojmu „válečná kořist“ poslouží dějiny Třicetileté války. Tam všichni zleva i zprava brali vše, jenom snad nesolili. Z té doby, je tu jeden učebnicový příklad válečné kořisti. A to, jak Švédové vybrakovali v Praze Rudolfovy umělecké sbírky na Pražském hradě. Tomu už mohla konkurovat jen válečná kořist Třetí říše – německých nacistů.
Hitlerovy a nacistické sbírky ukradené ze všech porobených zemí Evropy… Válka skončila před několika týdny. Tatínek se po šesti letech vrátil domů. Svět kolem byl vzhůru nohama. Tam, kde před šesti lety vládla euforie z vítězství nad Čechy, vše ovládla skepse. Do poštovních schránek sousedů přišly dopisy, aby se dostavili k odsunu.
Továrna naproti přes Nisu, kde celou válku vyráběli i čeští, totálně nasazení dělníci, zbraně pro frontu. Zvenku nic pozoruhodného. Uvnitř v plné práci jednotka Rudé armády. Jejich velitel, major, se s tatínkem spřátelil a ten se dozvěděl, že ti co tu pracují, jsou odsouzenci, ale dostali možnost napravit své chyby. V pracovním praporu, který byl za války nasazený do první linie útoku, měli ukázat, jak to myslí s tou nápravou doopravdy.
Major trestní jednotce velel ještě na frontě, nyní demontují továrny, jako válečnou kořist. Vlaky posílají do válkou zničených oblastí Sovětského svazu. Ten rozhodl, že do válečné kořisti vítězné Sovětské armády patří výrobní závody v Německu, včetně území Sudet připojených k Německu uplatněním Mnichovské dohody z roku 1938.
A tak bylo na velitelích Rudé armády, kam poslali bývalé, ale stále nerozpuštěné trestní jednotky, co demontovat. O válečné kořisti na daném území rozhodoval příslušný ruský vojenský velitel. Ze svých kroků se nezpovídal místním správným orgánům obnovené československé republiky na území zabraných Sudet. Jak důsledně prováděla trestní jednotka demontáž výrobních závodů Hrádecka nevím. Z otcova vyprávění si ale pamatuji, že vojáci i jejich velitel se už velmi těšili domů.
Kde a jak skončili je známo. Vojáci trestních rot v tom lepším případě na Sibiři v pracovních táborech, jejich velitelé v častých případech rovněž. Od konce války uplynulo téměř sedmdesát let. Pamětníků ubylo. Jejich paměť se často dostává do rozporu se skutečností.

Drobné epizody se skládají v pestrou mozaiku života našich předků, místa, která nám nejsou cizí, kde se cítíme doma, a kde nám je dobře. Je důležité mít povědomí, o tom, co se kolem nás dělo, co utvářelo místní dějiny. I vyprávěné vzpomínky se staly součástí naší historie, našich dějin.

Žádné komentáře: