Každý
z nás má potřebu občas hlasovat. Pošetilost mládí,
věrnost zásadám. Platím a nikam nechodím, nevolím, až opět
dnes. Ve vzpomínkách na dobu ,,reálného socialismu“, kdy volit
se jaksi slušelo tak, jako chodit na schůze, diskutovat, platit
příspěvky a číst a povinně kupovat stranický tisk…
A
tak jsem si disciplinovaně sedl, jako ta gorila v kině,
kamkoli. Místa bylo plno. Ne každý si dal zkazil nedělní
dopoledne. Sedím a poslouchám, nic se nezměnilo. Léta běží a
nikdo nic nového nevymyslel. Káva nebo čaj? Vedení je
v kravatách. Schází mi zase ten známý obražeč schůzí,
který se na nich, coby bezdomovec, úspěšně už léta stravuje.
Svěží, odlehčený tón schůze je osvěžením, žel mladík
vedle mé židle, bere výzvu k diskuzi jako diskuzi a ptá se.
Na konci stolu budoucí matka lapá po dechu, žádám o otevření
dveří a to je zatím vše.
Venku
se zatáhlo, ovzduší začíná houstnout. I na výroční schůzi
našeho spolku atmosféra houstne. Natolik, že mladá paní, budoucí
matka, žádá hlasování o důvěře tajemnici společnosti. Věc
nebývalá… Nemám o sobě vysoké mínění, to dělá i ten nízký
důchod a vzpomínky na minulost, jak se zacházelo s těmi,
s těmi, co hlasovali jinak než ostatní. A už to je tady
zase… Tak přeci mne dohonila víra ve spravedlnost. Hrozí mi
trest. Co teď? Hlasovat s davem, s většinou? Nemohl
jsem zvednout oči od ubrusu… A pak jsem je zvedl a požádal o
slovo. Slyším se, jak říkám: „Vladimír Iljič Lenin se,
vážený výbore, zachoval nadmíru demokraticky vůči menševikům
tak, že si toho všimli i historici Velké říjnové revoluce. Ač
tehdy šlo jen o etapu jeho boje o moc v Rusku, apeluji tímto
na vás, vítěze hlasování, abyste se obdobně zachovali i vy vůči
poraženým – přehlasovaným a ušetřili je.
Musím
popravdě říct, že mnozí při vyslovení jména velkého vůdce
ruských proletářů hlasitě vydechli. Chvíli bylo ticho, pak se
začali otáčet, posunovat po židlích dopředu, dozadu, až ozvalo
se: „To myslíš vážně!“ Jen předseda se zmohl na otázku:
„Jak dlouho?“ Byl jsem připraven a odpověděl: „Po celou dobu
jeho života, než ho zastřelili.“ Nic víc než zásah a trefa do
černého. Hodnou chvíli trvalo, než někteří pochopili a pomohli
ostatním z rozpaků.
Odvolávat
se na V. I. Lenina... Není to drzost? Smí se to? Nechtě jsem
trochu rozvířil stojaté vody na schůzi. Ne všem bylo dáno
pochopit, takže se v Čechách dál pere na valše a špinavá voda
se z vaničky vylévá i s dítětem. Spěme dál a učme se snadno
zapomenutelné básničky...
Žádné komentáře:
Okomentovat