úterý 21. července 2015

Hračky padesátých let

Snad nejdál se svět pohnul v hračkách…. Teď asi naštvu doktory, vojáky, radiomechaniky, chemiky, dopraváky a desítky oborů lidské práce. Hračky padesátých let a dnes, to je nebe a dudy, říká se a my, někdejší děti, to můžeme jen a jen potvrdit.
Bylo po II. světové válce, zbrojilo se, frčela dvouletka a první pětiletky. Kdyby Textilana v Liberci nevyráběla jen jeden den, stát by si našel paragraf, jak zdůvodnit, proč pověsit ředitele před radnicí pro výstrahu ostatním sabotérům rozvoje průmyslu ČSR… Jo to byly časy… A v tom my, děcka, která si chtěla hrát. Nejvíc na banderovce a naše vojáky, ale hračky nebyly.
V Sudetech byla spousta vojenských „hraček“ po odsunu německých obyvatel. Dokonalé panenky, pokojíčky. I dospělí využívali vše po Němcích, jejich hračky nám ale brali a zakazovali. Vše, co bylo z této oblasti – knihy, mapy, všelikerá kukátka, vše, co pro nás nebylo vhodné, šup s tím do kotle, nebo do sběrny druhotných surovin. To vám byly někdy krásné věci, co nanávratně zmizely v propadlišti dějin…
To se to selektovalo! Vždyť sem patřilo i sbírání starých pohlednic, počátek úžasného hobby pozdějších i současných let. V těch letech, kdy Číňanů bylo ještě pár, jezdili výhradně na kolech a neměli ani pomyšlení na výrobu čehokoli na export, natož hraček…. Dnes není problém koupit jakoukoli hračku a to kdekoli. Tehdy mi táta sehnal skládací Spasskou věž – hit roku 1950, dovoz ze SSSR. Nebylo to ono. Chtěl jsem tank. Chtěl jsem něco, co chtěli ostatní kluci - meče, šavle, pistole. Auta, letadla, lodě – všude ve světě se bojovalo, a my neměli čím.
V té době mi tetička z tramtárie poslala skládací auto z barevného plastu a postavila tak laťku, s čím si hrát, na desítky let dopředu. Jo, tehdejší plánované hospodářství neplánovalo výrobu plastových hraček. Většinou to končilo tím, že otcové požadované hračky vyráběli doma na míru.
Já jsem se dočkal pětikilového tanku na elektřinu. Táta komponenty dělal snad rok na soustruhu v Totexu v Chrastavě. Po kouskách vyrobil, propašoval přes vrátnici, a doma sestavil. A já moc nadšený nebyl. Tank byl nemotorný, těžký, poruchový a v porovnání s těmi současnými čínskými, naprosto amatérský pokus…

 Dnes toho lituji. Táta musel být zklamaný a mě to mrzí dodnes. Rád bych se tátovi omluvil. Byl jsem tehdy hloupý kluk a nechápal jsem, co pro mne táta udělal. Mrzí mě to moc. Snad se to nějak dozví a odpustí mi. Byla jiná doba a my jsme přemýšleli jinak. Nechtěl bych to všechno prožít ještě jednou, už bych to asi nezvládl.

Žádné komentáře: