Tak
se zeptejte někoho ,kdo ji má, a neví, co s ní. A to je
dneska skoro každý, kdo má někde i malý kousíček země. To
není o zemi monackého knížete, farmáře z Kanady, tady jde
o každého Honzu, nebo Jardu, který neví, co dělat s trávou
na zahradě.
Roste
jako z vody. Sekal jsem a je jí zase všude kolem po kolena.
Takhle z okna autobusu, auta se vám bude zdát, jako požehnání
z přírody, z bližší vzdálenosti vás pojme děs:
Proboha, kdo ji poseká, obrátí, usuší, kam s ní? Nikdo ji
nechce. Nikdo už nemá krávu, kozu, ovci, králíky, a ani mně se
do svěží, chutné, sušené voňavé trávy - sena nechce. Co teď?
Tady neporadí ani odrostlý svazák Jan Neruda. Prostě a jednoduše,
nikdo na vesnici už nechce, jako dřív, sekat, sušit, krmit,
kydat, očkovat a párat se s králíky. Raději si kupujeme
králíky z Číny – fuj.
Kde
jsou ty časy, kdy se oslavovala snídaně v trávě? Dnes, když
víme, co způsobují v ní žijící parazité, se nikomu
nechce sedat do centra boreliózy. Dnes grilujeme ve stoje na terase
daleko od možnosti nákazy… Tráva se prima seče leda tak na
soutěžích, ve starých českých filmech a seriálech z období
totáče, kdy život byl takový jiný, jednoduchý, nekomplikovaný.
Tráva
jedna! Co to stojí peněz, času a úsilí zbavit se jí. Nechat ji
odvézt pryč z očí. A to je polovina roku a ona naroste ještě
jednou. Proč takhle nerostou meruňky, borůvky, třešně kilo za
míň než 100 korun českých? Proč ji nikdo kolem nás nechce?
Platili bychom Číně trávou za škrabky na brambory, cedníky plus
ještě dalších milion věcí vyrobit sami „neumíme“ a co od
nich opravdu dovážíme.
Svět
už není to co býval a nastal čas uvažovat, proč není odbyt
trávy ani v globalizovaném světě snadnou věcí. Proč luka
zaplavují prapodivná kola „usušené trávy“, co hnije před
očima, hromadí se a vytváří novou dominantu krajiny. Čertova
oka plná plná drobné havěti, vonící po siláži, nemající
s voňavým senem nic společného. Chudáci tvorové, co tohle
musí konzumovat. Chudáci, co musí od nich „mléko“ pít. Asi
nás čekají bouřlivé zítřky, kde ani endiaron nepostačí
zastavit následné břicha bolení.
Svět
patří Číně a zítřek Mohamedovi, pakliže
něco nevymyslíme, čelíme v budoucnosti krajině s minarety,
plné voňavého sena, kraviček, koz, ovcí, a králíčků,
co se do vrací Čech… Za jakou cenu? Vymyslete prosím něco, co
pomůže nám i Bruselu. Pilulku, něco, co trávu ošetří a
Mohamedovi dá jasný vzkaz: odsud až posud, dnes je k obědu králík
a vepřové výpečky...
Žádné komentáře:
Okomentovat