Egonovy pohledy

čtvrtek 2. července 2015

Tráva. Nic vám to neříká?

Tak se zeptejte někoho ,kdo ji má, a neví, co s ní. A to je dneska skoro každý, kdo má někde i malý kousíček země. To není o zemi monackého knížete, farmáře z Kanady, tady jde o každého Honzu, nebo Jardu, který neví, co dělat s trávou na zahradě.
Roste jako z vody. Sekal jsem a je jí zase všude kolem po kolena. Takhle z okna autobusu, auta se vám bude zdát, jako požehnání z přírody, z bližší vzdálenosti vás pojme děs: Proboha, kdo ji poseká, obrátí, usuší, kam s ní? Nikdo ji nechce. Nikdo už nemá krávu, kozu, ovci, králíky, a ani mně se do svěží, chutné, sušené voňavé trávy - sena nechce. Co teď? Tady neporadí ani odrostlý svazák Jan Neruda. Prostě a jednoduše, nikdo na vesnici už nechce, jako dřív, sekat, sušit, krmit, kydat, očkovat a párat se s králíky. Raději si kupujeme králíky z Číny – fuj.
Kde jsou ty časy, kdy se oslavovala snídaně v trávě? Dnes, když víme, co způsobují v ní žijící parazité, se nikomu nechce sedat do centra boreliózy. Dnes grilujeme ve stoje na terase daleko od možnosti nákazy… Tráva se prima seče leda tak na soutěžích, ve starých českých filmech a seriálech z období totáče, kdy život byl takový jiný, jednoduchý, nekomplikovaný.
Tráva jedna! Co to stojí peněz, času a úsilí zbavit se jí. Nechat ji odvézt pryč z očí. A to je polovina roku a ona naroste ještě jednou. Proč takhle nerostou meruňky, borůvky, třešně kilo za míň než 100 korun českých? Proč ji nikdo kolem nás nechce? Platili bychom Číně trávou za škrabky na brambory, cedníky plus ještě dalších milion věcí vyrobit sami „neumíme“ a co od nich opravdu dovážíme.
Svět už není to co býval a nastal čas uvažovat, proč není odbyt trávy ani v globalizovaném světě snadnou věcí. Proč luka zaplavují prapodivná kola „usušené trávy“, co hnije před očima, hromadí se a vytváří novou dominantu krajiny. Čertova oka plná plná drobné havěti, vonící po siláži, nemající s voňavým senem nic společného. Chudáci tvorové, co tohle musí konzumovat. Chudáci, co musí od nich „mléko“ pít. Asi nás čekají bouřlivé zítřky, kde ani endiaron nepostačí zastavit následné břicha bolení.

 Svět patří Číně a zítřek Mohamedovi, pakliže něco nevymyslíme, čelíme v budoucnosti krajině s minarety, plné voňavého sena, kraviček, koz, ovcí, a králíčků, co se do vrací Čech… Za jakou cenu? Vymyslete prosím něco, co pomůže nám i Bruselu. Pilulku, něco, co trávu ošetří a Mohamedovi dá jasný vzkaz: odsud až posud, dnes je k obědu králík a vepřové výpečky...

Komentáře: 0:

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka