Neříkejte, že se vám to ještě nestalo. Návštěva hypermarketu je jako droga. Tak, jako v této společnosti měl každý, každý bez výjimky někoho z blízkých příbuzných v KSČ, v Lidových milicích, v NV, organizacích Národní fronty nebo v uniformě, tak každý návštěvou supermarketu nahrazujeme cestu do galerie, muzea nebo na koncert či do divadla. Taková je už česká společnost, mentalita, česká povaha...
Všichni jsme disidenti počínaje prezidentem Klausem, jsme obdivovatelé jednoduchých řešení. Nemáme rádi cizince. A cikány – Rómy vůbec. Dáváme slušné peníze na charitu, nemáme rádi komunisty, protože máme špatné svědomí. Neoddělujeme padesátá léta od konce let osmdesátých. Odpuzuje nás tmářství náboženství, ale v něco věříme.
Jsme natolik inteligentní, že si z toho ze všeho už opět umíme dělat legraci. Vadí nám čeští fašisté, nerozumíme, neumíme nebo nechceme pochopit naše děti. Máme strach z totalitního režimu. Z opětovného přiklonění k politice arabských teroristů, které komunisté bezostyšně chválili a podporovali. Jsme proti ODS na našich radnicích, proti všem těm Synerům, Kittnerům, ale bojíme se i koho jiného volit. Sociální demokrati nejsou v ničem viditelně jiní.
A tak se chodí do nákupních středisek a utrácí se, až z toho hlava brní.... A lidé žvaní a žvaní. Co nepořádku a selhání radnice semelou! Rozchází se pak viditelně popuzení a naštvaní na všechny, co umí jen krást. Ti mladší na socany, ti starší na kapitalisty.
Jak z toho ven? No přeci do přírody! Za krásami Jizerských hor, na Frýdštejn, na Tolštejn, do Žitavy na plátno nebo do ZOO koutku, do ZOO v Liberci, na Ještěd, do muzea v České Lípě, do Prachovských skal, na Kost, do Kundratic, Libverdy, k Maršálkovi do Řasnice do Stelzigovy kovárny, na Kristinu do Hrádku, do Hodkovic, do Zákup.
Tohle zaručeně léčí, tady není žádná betonová lobby. Žádný Kittner, Syner.. Čistému vše čisté. Černousy a jejich rybníky, „Mácháč“ a okolí, Ojbín v Německu, Jablonné v Podještědí, Mallevil, Hamrštějn a Kryštofovo údolí. IQ park...A my pořád doma? Jedeme nakoupit! A za humny tolik krásy!
Člověče vyber si! Nejdřív do Bedřichova a po zelené šup rovnou do zeleně! K přehradě na Černé Nise. Na druhém kilometru budete míjet po pravé straně „Mölzerův kámen“. Je postaven na místě, kde se roku 1905 stalo smrtelné neštěstí četníku Mölzerovi, kterého srazil utržený vozík lesní dráhy vracející se od právě budované přehrady na Černé Nise.
A vám se naskytně nádherný pohled na mohutnou vodní plochu obklopenou hlubokými lesy. Po zelené pokračujte dále k Nové louce. Její název Nová zrovna moc nesedí. Vznikla již v letech 1630-32. Albrecht z Valdštejna zde dal kácet stromy na výstavbu libereckého Nového Města.
Roku 1756 zde nechal podnikatel J. Kittel vystavět sklářskou huť. Po 83 letech byla zbourána a zůstal jen Panský dům, který si majitelé panství Clam-Gallasové přestavěli na lovecký zámeček tak, jak jej známe dodnes.
Tady barvu značky vyměňte za modrou a po 4 kilometrech pohodlné cesty se dostanete do bývalé osady Kristiánov. Tu zničil v roce 1887 velký požár a z původní osady zbyl jen starý hřbitůvek a Liščí chata, kde je malé sklářské muzeum. No a po červenéznačce kolem rozhledny na Královce zpět do Bedřichova, do Liberce. Ať vás nohy nebolí!
Žádné komentáře:
Okomentovat