V noci z 21. na 22. ledna roku 1853 měl Frýdlant krůček od hromadné kremace. Město ve dne sužovala nevídaná vichřice, že se jen čekalo, co vítr sebou přinese. Do údolí pod hrad hnal vítr mračna, že obloha potemněla až zčernala. Z nezvyklé tmy šel takový strach, že většina obyvatel vyšla do ulic. Nikomu se nechtělo zůstat nečinně hledět skrze okénka do tmy a do sílící bouře.
Celé město stálo v ulicích a v napětí očekávalo to nejhorší, co vzápětí opravdu přišlo. Bylo na minutu přesně půl desáté večer v noci 21.ledna 1853. Ze ztěžklé tmy plné černoty zimní oblohy se oddělil obrovský blesk a za strašného dunění udeřil. Město oněmělo, ale skutečná apokalypsa jej teprve čekala. Město zalehla kakofonie nedefinovatelného hluku tvořená hrůznými tóninami lidských hlasů, praskáním zdivočelého ohně, skučení m větru doprovázeného vytím šílících psů, rvoucích řetězy, které je poutaly k hořícím stavením a bolestným bučením vystrašeného skotu.
Krvavý záblesk roztančil oheň v místě, kterému se říkalo Bělidlo. Okolí, plné stodol a kůlen, vzplálo jako věchet slámy, stejně jako koželužna s velkými zásobami třísla, které obsahuje vysoce hořlavou pryskyřici. Burácející vítr roznášel oheň do obrovských výšek, odkud padal, jako les planoucích vánočních stromků zpět na střechy domů zoufalých frýdlantských občanů.
Lidé, zprvu ochromeni strachem a hrůzou, začali hasit. Město se podobalo mraveništi, do jehož středu kdosi vrazil kůl. Lidé, kteří se nechtěli vzdát života a začali o něj bojovat. Ohni postavili do cesty 22 stříkaček z města a okolí a 2 z blízkého Saska. Žár byl tak intenzivní, že začaly hořet i dřevěné násady, na jejichž konci byly kovové háky s bodci, kterými se snažili zastavit oheň. Co dům, co malé hospodářství, stavení, chlévy vše stálo v plamenech.
Síla plamenů způsobovala vznícení šatů, lidem hořely vlasy, vousy i boty. Padali na kolena, modlili se v ulicích. Ještě před svítáním, k ránu 22. ledna 1853 dosáhla bouře svého vrcholu. Ve městě vzplálo téměř jedno sto dřevěných domů, dalších padesát bylo v přímém ohrožení.
Tak celou onu hrůznou noc popsal tehdy dvaadvacetiletý Julius Helbig, pozdější slavný frýdlantský historik. Během několika hodin zůstalo 496 lidí bez střechy nad hlavou. Ti, co přežili bez úhony, se nešťastníků ujali. Příspěvky a dary na obnovu města se hrnuly ze všech stran.
V dějinách frýdlantských radnic je vždy zmínka, jak je město připraveno na požár, jaké hasičské náčiní vlastní. V roce 1671 to byly mimo jiné kožené vaky na vodu… Samotná organizace frýdlantských hasičů se počíná rokem 1868 a jak říkali staří latiníci, nijak to nesnižuje zásluhy jejich předchůdců, kteří své město zachraňovali již v onom roce 1853.
A tak, sice o pár měsíců později, ale přeci jen, přijměte, frýdlantští dobrovolní hasiči, tuto opožděnou gratulaci k vašim 140 letům aktivní práce v boji s ohněm a s živelnými pohromami. Tak ať vám nehoří!
Žádné komentáře:
Okomentovat