Nejstarší části Liberce

Málokdo si nevšiml rozsáhlé stavební činnosti v prostoru ulice Na Bídě, kolem tramvajové zastávky Mlýnská až po bývalý komplex Textilany. Rozsáhlá adaptace tohoto prostoru je předpokladem řešení kolapsové dopravní situace v Liberci. Málokdo však tuší, že ony velké stavební projekty se odehrávají v samém centru nejstarší části Liberce, v prostoru, kde se ve 13. století kolem brodu přes Harcovský potok pod Perštýnem začalo rodit město.
Na staré zemské cestě z Lužice do Prahy zde vzniklo nejstarší doložené osídlení. Tehdejší Harcovský potok nebyl úzká vodní štěrbina uzavřená do dnešního podzemního koryta, ale rozléval se v širokých meandrech v dnešní ulici Na Bídě a oplýval čistou vodou plnou ryb, které ovšem patřili majitelům – Bibrštejnům.
Historická cesta procházela Perštýnem k Rokytnici, což bylo původní jméno dnešní Rochlice odovozené od vrby jívy, dosud rostoucí na březích Nisy. Dnešní cestu do Rochlice bylo možné z důvodu neprůchodnosti údolí Nisy vybudovat až v první polovině 19. století.
Kolem brodu přes Harcovský potok vznikla vesnička Habersdorf, podle jména jejího zakladatele Habarta. Ta sloužila především pro zajištění servisu obchodníkům na cestě z Prahy do Lužice a zpět, kdy těžké vozy musely před prudkou cestou do kopce na Perštýn přepřahat a to zabezpečovali obyvatelé této malé vesnice. Střed vesnice se nacházel v oblasti dnešního terminálu MHD. Toto centrum mělo své významné budovy – kovárnu, která pracovala ještě v roce 1945 a byla zbořena teprve v sedmdesátých letech minulého století a hostinec Zelený strom, který je dnes po dlouhé době opraven. Tento hostinec je zobrazen na nejstarším pohledu na Liberec (nikoli pohlednici!) z roku 1763.
Harcovský potok, mnohem významnější než samotná Nisa, se dál rozléval v prostoru dnešního „My“, přes tehdy neexistující dolní náměstí podél Nisy až kamsi pod dnešní Kailův vrch. (V těchto místech je dnes Harcovský potok veden v umělém podzemním korytě). Celé území bylo dříve úžasnou vodní plochou plnou ostrůvků ne nepodobnou italským Benátkám. Jména v tomto „vodním ráji“ byla odvozována od jmen stavitelů domů: Hablau – česky Hablovo poříčí, (Malá moskevská ulice).
Vraťme se k oné vesnici Habersdorf, jejíž existence je spojena s Libercem a písemně doložena k datu 25.11.1411, kdy Jan z Bibrštejna předal dočasně patronát nad libereckým kostelem klášteru sv. Tomáše v Praze na Malé Straně. Lze z toho odvodit, že vesnička Habersdorf se stala součástí nové obce – Liberce.
Současný Liberec vznikl na temeni kopce u dnešní radnice, směrem k lékárně a dolů k hudební škole, kde se cesta rozdělovala na cestu do Zhořelce a do Žitavy. Odtud také jméno osady považované za bohatou a umístěnou na kopci – Reichenberg, počeštěle Lychberg.
Liberec (Reichenberg) je poprvé písemně připomínán v roce 1352 v seznamu obcí, odkud farář odváděl do Říma tzv. Papežský desátek. Liberec tehdy odváděl 2 groše stejně jako sousední Rochlice. Václavice odváděli grošů 6, chrastavští 7 a hrádečtí dokonce 24 grošů.
Celou touto krásnou a poučnou cestou dějin našeho města se zabývá brožura „Liberecko v letech 1352 až 1577“, která vyšla v roce 1977 jako 15. svazek zpráv České besedy autora Vl. Rudy.