Téměř nikdo z nás nezná své město tak dobře, jako noční taxikáři. To, co pro nás zůstává přes den utajeno, je denním – nočním chlebem chlapců za volanty aut s označením TAXI na střeše vozu. Noc co noc brázdí ulice, jsouce často nedobrovolnými soudci, žalobci i svědky věcí, které před nimi odhalila noc. Nám, co jen z dáli pozorujeme jejich spěch a shon, jsou jejich zážitky mocnou exotikou, nekončícím filmovým příběhem často jen stěží k uvěření.
Je dobře, že o svých zážitcích snad záměrně mlčí. Noční město je plné běd, jepičí lásky, ztracených iluzí. Tak jako kdysi román Jatka mě přiměl nejíst konzervy, tak nějak bych cítil, že vědět víc opustil by mne pocit jistoty. Co vidí a slyší noční řidiči není slast kompenzovaná mzdou. Vědět a mlčet, vidět a nevidět...
Ani to vaše nebo moje noční město nebude jiné, každé má své tajemství. Nikdo z nás, těch dříve narozených, je nezná víc než musí. O to víc jsme pak překvapeni jsme-li vzhůru a hodně brzy nad ránem spěcháme kamsi už abychom tam byli. Zrychleným krokem kolem stojících taxikářských aut, prázdných laviček, plných odpadkových košů...
Tam na vás kouká hlavička, tam jen malý drápek, chlupatá nožka, bystrá očička. Stojím v povodí řeky, slyším ji za zády. K ní běží ondatra, ještě před chvílí stála na zadních. Byla to ondatra? Lasička, hnusný potkan, hubená kuna? Opuštěné kočky, kocouři, myši a noční ptáci, či co toje. Mihne se to trávou. Stojí na přechodu uprostřed bílého pruhu a upřeně se dívá. Na vás. Jde z toho tvorečka až strach. Má pocit převahy. Je noc a noc patří šelmám i šelmičkám. Rozhodně se nebojí, jsou draví a odvážní. Nám patří den, oni jsou pány černé noci. To je naše město, město odvážných a silných. Město chlupatých tělíček a bystrých očí, které vás sledují.
Žádné komentáře:
Okomentovat