A jako houby po dešti, kterých je čím dál míň, pak v Jizerkách narážím na jakýsi odpad. Na horním toku Kamenice, v okolí Karlova, Josefova Dolu, Dolního Maxova, Albrechtic, Antonínova, ale i mnohem dál a blíž. Déšť vyplaví do měkké hlíny torza všelikerých skleněných tvarů, pozůstatků jednoho sklářského řemesla.
„Jablonecké zboží“ - jak krásně to zní nám, co máme rádi krásné věci a spojujeme je s krajem, ve kterém máme to štěstí žít. Tady chodíte lesem a ten vám odhaluje poklady. Tu kousek skla, tam flakónek jak zabroušený diamant. Lahvičky s dekorem či jen se špuntem. Jste v pokladnici lesa, blízko starých hutí, v zemi perel, skla a dávného tajemství. Až mnohem později, doma, si vezmete knihu a necháte se poučit.
Ano, je to dávno. Na zdejší panství byli zváni ze saské strany němečtí huťmistři a těm bylo povoleno zakládat v těch našich horách soběstačné sklářské osady. A tak se vám do ruky dostane to, co vám vzdáleně připomene skřítky a žasnete. Co krásy tyhle flakóny pobraly! Jak krásné tvary vzbuzující úžas, jak skvělá dívčí čela, úzká šíje a barva těla. Forma a dokonalý vzhled. Neskutečný půvab. Flakóny jak z jiného světa. Foukaná, broušená malovaná lahvička z čirého skla, v palcích od jednoho do šesti.
Toaletní sklo. Tam v lesích, v osadách, v Desné, na Nové louce, v Kristiánově. Zenkerova huť. Nová technologie výroby, klínové řezy, kaménkový výbrus, zušlechťování polobrusem. Leštění v ohni i kyselinou, že pane Riedele z Dolního Maxova. Vám se přece říkávalo, nepletu-li se, „polubenský magnát“. Ono těch flakonářů bylo víc a konkurence byla silná i zvědavá.
Jablonecké a liberecké muzeum má skoro vše, co jste tehdy uměli. Flakóny kulovité, kónické, hranolovité, lichoběžníkové a přeci stojící, fasetová hrdla s kulovitou zátkou. Jablonecká krystalerie dala práci téměř 3000 lidí. Krásou zdobila ložnice hvězd, ale i toaletní stolek mé babičky. Ty krásné baculaté kousky skla s voňavými extraxty, kdy stačilo jen stisknout v dlani nařasený balónek a z voňavé lahvičky vystoupil vonný oblak.
Vidíte, a před sto a jedním rokem šlo kvůli flakónům a jejich ceně do stávky sedm tisíc sklářů v našem kraji. Teprve po zásahu Hospodářské komory dosáhli sklářští dělníci zvýšení mezd až o jeden zlatý. Dá se říci, že toaletní sklo z naší oblasti, ač nějkrásnější na světě, nemělo zrovna na růžích ustláno. Konkurence, hospodářská krize, války, výměna obyvatel, znárodňování po roce 1945. Upřednostňování těžkého strojírenství na úkor exportu skla a bižuterie počátkem padesátých let minulého století těžce poškodilo výrobu a prodej toaletního skla z Jizerských hor.
Punc neopakovatelné krásy. Zelená imitující jadeit, malachit, barva slonoviny, želvoviny, černá barva, odstíny žluté, jantaru, fialová rudá... Celý svět kupoval naše flakóny. Severní Amerika, Německo, Anglie, Rusko i Balkán. Současná konkurence, která si zakoupila lisovací linky je bez invence. Opakuje vzory z třicátých let minulého století...
Zlatá éra baněk je už za námi. Žel už jen po deštích a stále méně nacházíme v měkké hlíně torza zašlé slávy našich Jizerských hor.
Žádné komentáře:
Okomentovat