Nato, že jsme nejméně postiženi náboženskou věroukou, je s podivem, že na „Dušičky“ se zvedne celá rodina a jde s kytkou na hřbitov.Pokud někoho nepotkáte celý rok, tak v těchto dnech na hřbitově určitě. Je to morbidní, ale nechat hrob jen tak, to by bylo protispolečenské. Co na tom, že nejde o nic víc, než o společenskou povinnost, i když většina z nás jinak na hřbitov celý rok nechodí.
Naše životní tempo už dávno zrušilo vejminky, babičky a dědy deponovalo v sociálních ústavech. Ti mladší na staré nemají čas. A pokud se s nimi navždy rozloučí a staří skončí na hřbitovech, pak jednou za rok, „na Dušičky“ , to musí stačit. A dost. Smiřme se s tím, že Češi po hřbitovech moc „nelozí“ a svůj oltář, hrob či sakristii buď mají doma někde v pohodlí, nebo tohle „haraburdí“ z mysli už dávno vytěsnili. A pokud vzpomínají, pak chtějí být v soukromí nerušeni, bez zbytečných výdajů.
Čím mladší pozůstalí, tím menší frekvence návštěv na hřbitovech, i když výjimky existují. Ony tyhle hřbitovní melodie jsou dány rovněž penězi, které jsou, jako vždy, žel, na prvním místě. Zbytné až nemravné, ale časté a v počtu rozloučení s pozůstalými velmi četné. Češi své pozůstalé...Raději se zeptejte kompetentních – pohřby bez obřadů, raději žádné, urny si nikdo nevyzvedne...
Pak se o Dušičkách sejdeme všichni na hřbitovech a divíme se, že jsme se celý rok neviděli a hle! Stává se z toho společenská událost. A to se dřív v Liberci až do roku 1850 nebožtíci na hřbitov museli nosit, protože zdejší děkan Wolf se vzpíral dát povolení k použití pohřebního vozu, přestože jeden takový stál v kůlně Libereckého zámku. Vše se obrátilo k lepšímu, když děkan Wolf opustil úřad. Od té doby jsou na liberecké hřbitovy nebožtíci voženi.
Jo, Dušičky. Mají své opodstatnění i v našem špatném svědomí. Každému z nás v podvědomí jaksi zní: Pamatuj na smrt! A na to, že nás na hřbitově jednou, snad někdo někdy navštíví. Uvidíme – neuvidíme. Zatím kupujeme kytky my.A že na hřbitově potkáme půlku města, tím si můžeme být jisti. A dlouho ještě na tom něchci nic měnit.
Žádné komentáře:
Okomentovat