Nevím proč, ale jejich srazy se konají většinou na podzim. Moji spolužáci z 9.C třídy „Na Husovce“ v Liberci mě vždy zahanbí. Pozvou mě, a já nechodím. Mám k tomu různé důvody, pokaždé jsem si něco našel a důvod proč nejít, jsem si sám před sebou obhájil. Horší bylo přesvědčit o důvodech ostatní. Aspoň ty, kteří o to stáli. Až mnohem později jsem si řekl: Příště už musíš jít!
Když došla pozvánka, chystal jsem se k setkání se svou třídou po 45 letech. Pozvánku jsem někam založil, ale místo konání, datum i čas jsem si pamatoval. V den setkání jsem navštívil holiče, oblékl si novou kočili, ponožky, boty vyčistil... Protože jsem se na setkání upřimně těšil, vyrazil jsem o hodinu dřív.
Věděl jsem, že nepoznám všechny, ale že jich bude tolik? Seděl jsem zády k oknu a oni se trousili po jednom, po dvou... Sedali si kolem mne a já si připadal hloupě. Nepoznával jsem ani jednoho. Asi po dvaceti minutách to jedna z našich bývalých žab nevydržela a zeptala se přímo:“A ty jsi kdo?“ Jen jsem se ušklíbl, odpověděl a – žádný dojem, závan větru ba dokonce ani slabý vánek vzpomínek se nekonal.
„Tebe já neznám! Co tu děláš? Ty jsi s námi do třídy nechodil!“ Hlas jak hlásná trouba probudil ostatní. Ušklíbnul jsem se: „Já jsem tu na srazu 9. C z Husovky!“ Přál bych vám vidět, jak se všichni rozesmáli, řičeli nadšením a vejskali. Stál jsem tam a koukal jako vejr. Všichni byli ze Stráže a já s nimi opravdu nikdy nikam do žádné do třídy nechodil. Spletl jsem se o pouhý týden...
O týden později jsem jel na sraz autobusem a pečlivě si prohlížel, kdo se mnou nastupuje a kdo vystoupí. Byly to sice samé cizí ženy a voškliví chlapi, ale byli to ti moji, Husovka 1958-1962.
Žádné komentáře:
Okomentovat