pátek 2. října 2009

Nenajdou mě, to si piš

Je to nešvar, hloupost, neřest, pohrdání těmi, kteří vás hledají? Nevím, ale nemohu se s tím smířit. Pokud někoho hledám, pak jsou mi štítky, tlačítka a zvonky na domech jediným možným přístupem k těm, které chci navštívit. Poničená tlačítka zvonků, vyrvaná z útrob často visí na několika drátech jako vyhřezlé vnitřnosti zabitého zvířete. Nečitelná jména, jako by vědomě skrývala tvář člověka, který se stydí, že zde bydlí. A vedle soused, pravý opak. Měl by se bát?
Jsou činžovní domy, paneláky, dům od domu se lišící. Někde jak ze škatulky, v jiném, jak v pašeráckém doupěti. Divím se lidem, co tam, bydlí, asi je to dům hororových scén. Někde se tomu postavili tváří v tvář a bojují. Někde rezignovali. Jsou celé domy plné anonymních abonentů, domy oslav, radovánek a bouřlivých nocí. Tam si většinou na štítky a zvonky nepotrpí. Tam mají jiné priority.
Přitom štítek na zvonku leccos napoví. Třeba: pomalu, buď opatrný. Rozhodně mi ale řekne, kdo tu bydlí, koho jdu navštívit. Jako bych vstupoval do restaurace různých cenových tříd. Něco jde na vrub vandalům, mnohé však laxnosti a nevšímavosti majitelů bytů a nájemníků, kteří vědí, proč štítky na dveřích neobnovují.
Každý jsme jiný. Štítek na dveřích a zvonku mnohé o člověku napoví. Je pak snadné si odpovědět, kdo že to za dveřmi bydlí. Je to tak těžké? Je to srovnatelné s neumytou výlohou s luxusním zbožím. Asi neuvěřím., že nejde o výkladní skříň. Pak si připadám, jako v Harcově v okolí křižovatky u hotelu Závora. Chtěl bych vám vzkázat: mít štítek na dveřích není žádné chlubení. Je to úcta k těm, kteří vás hledají. Hovoří o vás, jací jste, zda umíte číst a psát.
Všem, kteří ničí vaše dobrá jména vzkazuji: jste čuňata a hlupci, hlupci. Vám, kteří bydlíte i díky nim v anonymitě: nedejte se zastrašit vandaly a blbci. Občas si zkontrolujte vaše zvonky: kam se podělo vaše dobré jméno? Nepotřebuje obnovit?
Netýká se to jen Harcova. Máme v okolí velké obce, města a sídliště se stejnými problémy.

Žádné komentáře: