pondělí 19. října 2009

Víc, než oko na punčoše

 Nevím, jak je to u vás, ale u nás by to nemělo být jinak. Jdu Pražskou ulicí dolů od radnice. Voňavé housky, teplý chleba, marmeládové koláčky. Už z dálky vás jejich vůně vyzývá: pojď, kup si mě! Kupuji tři pletenky, nemístně flirtuji s pohledným děvčetem za pultem- Ve městě padají sněhové vločky a do toho prší. Počasí, na začátek října trochu neobvyklé. 
 Za mnou se tvoří minifronta tří žen, které do obchůdku s pečivem rovněž přilákala vůně čerstvého chleba. Nejsme sami. K evidentně zmatené prodavačce se přes pult naklání asi pětadvacetiletý muž a požaduje chleba. Nenakupuje, vysvětluje, že by rád chleba. Kousek. Že to tak jinde chodí...
 Pomyslel jsem si: Jo, chlape zdatná, mladá a zdravá, uvěřím ti, pokud bys v tomhle marastu chodil bos. Podívám se mu na boty a on je vskutku neměl. Jen modré, děravé fusekle. To mě rozladilo, ale neodradilo. Oslovil jsem ho před obchodem: „Mladý muži, řešení vašeho problému vidím, a to včetně získání vhodné pracovní obuvi v tom, že vyhledáte ve městě technické služby a ty váš problém vyřeší přiřazením do party naléhavých počišťovacích prací, úklidu a asanací všeho druhu. Vyfasujete boty, pracovní úbor, nářadí a zapojíte se do procesu návratu mezi ty, co nosí boty, aby nenastydli a chleba si kupují“. Asi tak nějak jsem to formuloval.
 Nemohu říci, zda jsem uspěl. Muž se na mne podíval a zeptal se mne, zda mu dám cigaretu. Ostatní asi přeslechl, nebo to už zkusil a zádrhel byl na straně technických služeb... Otočil se a v oněch už zmíněných děravých ponožkách pokračoval v cestě městem.
 Nyní jsem na rozpacích. Opravdu, když tenhle zdravím kypící synek zajde na radnici a tam jej pošlou do dílen či kamsi do technických služeb, práce se tam pro něj nenajde? Nechce se mi věřit, že i sem krize pokročila. Pokud ano, pak je to fakt blbý a někdo nahoře, počínaje radnicí, by s tím měl něco rychle udělat, případně vyhláškou operativně informovat: tolika tolik lidí potřebujeme denně na konkrétní práce, za tolik a tolik... 
 Ale možná, že to je o něčem docela jiném. Naletěl jsem. Dotyčný je fakír, naboso chodí odmalička i po hřebících. O práci v technických službách nemá, neměl a nebude mít nikdy zájem, protože mu na parkovišti stojí ojetý mercedes. Kde je pravda a kde pochybení? Dejme si pozor. Trik s ochozenými ponožkami mi připadá celkem originální. Nebo to trik není? Rozhodně nás čekají ještě další překvapení.

Žádné komentáře: