Pozor! K vlajce hleď! A vlajka ať stoupá, byť je to jen městská, liberecká. Ale znáte sami, jak je to v Čechách se symboly. Je státní svátek a většina dotázaných neví: hymna, státní vlajka, státní znak, městský znak. Češi na hrdost až zas tolik nedají. Jó to Poláci, Rusové, Němci, ti se chytají za srdce a zpívají, mávají. U nás ještě tak presidenti a emigranti.
A jsme zpátky u vlajky města. Rád bych ji viděl na autě pana primátora, tam kde má být. A pokud jede do Žitavy a zapomene, tak prémie dolů… Na vyvěšení vlajky se v Liberci dbalo. U nás doma před padesáti lety také. Potom se něco stalo. Vyvěšování vlajek bylo nařízeno povinně a to se lidem nelíbilo.
V Liberci se liberečáci chovali k vlajce úplně jinak, za První republiky i krátce po roce 1945. Byla celá modrá a někdy nesla ve svém středu liberecký městský znak. Občané Liberce jí zdobili své domy nejen v době předválečných, ale i při státních svátcích a při příjezdu významných osobností do města.
Městské vlajky mají v Liberci tradici. V roce 1906 zavítal do města na výstavu Němců v Čechách císař František Josef I. Vlajky vlály a všechny noviny o tom psaly, jaká to byla krása – vedle rakouské černo-žluté. K tomu místní Češi vyvěsili vlajky v našich národních barvách, bílá a červená. A tak si vítr pohrával s třemi vlajkami najednou a radnici to určitě tolik nevadilo. Pokud se našel někdo, komu to přišlo příliš, řekl si, že alespoň bude Liberec barevnější a hezčí. Což byla svatá pravda. Tohle se staré partě na radnici nedá fakt upřít. Ti kluci za Rakouska věděli o marketingu víc, než my všichni dohromady. A možná, že o tom to všechno bylo. Vydělávalo město, zadavatel staveb, a ne stavební firmy jako dnes. I to je odpověď na otázku, proč tehdy město rostlo do krásy. Míň do vlastní kapsy, víc pro lidi v parcích a na chodnících.
Jsem zvědav, jestli primátora někdy uvidím v autě s vlaječkou města nad levým blatníkem nablýskané škodovky. To mu i zamávám a popřeju šťastné cesty…
Žádné komentáře:
Okomentovat