Zauhlovači

V polovině 60. let minulého století, tedy zhruba před padesáti lety, tahle profese rozhodovala o tom, jak pošlape andělskohorská elektrárna…
Dnes profese zanikla (v našem kraji určitě) a s ní i uhelná elektrárna v Andělské hoře, Chrastavě. Torzo elektrárny pod prastarým husitským hradem Hamrštejn je reliktem minulého století uprostřed lesů, vod a strání. Je-li ve světě Mrtvé moře, pak na mě celý rozlehlý areál zrušené elektrárny dělá dojem Mrtvého města.
Jako dítě jsem ji viděl v plném provozu, žilo i okolní „městečko“ zaměstnaneckých domů, z vlečky do útrob elektrárny proudily bez ustání vagóny nekvalitního uhlí. Pět set až sedm set vagónů měsíčně. Ty musel někdo vyložit - zauhlovači. Neumíme si dnes, po padesáti letech, představit dřinu těchto mužů. Přesto jistě ještě žijí mezi námi. Může jim být sedmdesát, osmdesát let. Chtěl bych je slyšet vyprávět, protože dobový tisk o nich téměř mlčí. Ví se, že mechanizace vykládky vagónu byla zcela primitivní. Vedle jednoduché mechanické lopaty, krumpáč a lopata. Ostatní záleželo na šikovnosti zauhlovačů.
Stálý tlak na zajištění včasné vykládky měl přimět tvrdě pracující dělníky k ještě „lepším“ výkonům. V tisku se objevila Komořansko – Třebušicko výzva a tak i zauhlovači a posunovači z elektrárny Andělská hora a zaměstnanci ČSD Chrastava přijali socialistický závazek: „Zaměstnanci elektrárny vyloží všechny vozy přistavené v neděli k vykládce, vozy přistavené na noční směnu budou vyloženy beze zbytku. Zkrátíme průměrný pobyt vozů na vlečce. Po přistavení vozů započneme ihned s vykládkou vozů, které vyložíme na počkání…“
Takové časy plnění nemají v popisu práce ani piloti střežící státní hranice. A přitom se závazek plnil. Sebedůvěra a pocit odpovědnosti zvítězil nad beznadějí a lhostejností. Uhlí dovážené do elektrárny bylo to nejhorší, co existovalo: mokré, jindy zapařené na hranici vznětlivosti nebo zmrzlé na kost, velké kusy plné hlíny… Přesto došlo k pozdržení pouze jednoho vozu a na zdrženém firma zaplatila za první čtyři měsíce r. 1964 pouze 42 korun. To by se neobešlo bez mimořádného pracovního nasazení zauhlovačů elektrárny Andělská hora.
I takoví byli naši otcové a dědové. Pracovití a obětaví. To oni postavili a udrželi ekonomiku naší země po válce na nohy a v nelehkých dobách dosahovali pracovních výkonů, před kterými by generace následovníků měla smeknout. Dnešní společnost po zásluze nedoceňuje generaci lidí, kteří tuto zemi vybudovali. Předali ji do rukou těch, kteří si práce svých otců a dědů příliš neváží. Poděkování si zaslouží i andělohorští zauhlovači…