V Severočeském museu v Liberci mají co ukázat. O to víc překvapuje, že orchestriony a různé podobné hudební strojky jsme už za dva roky viděli asi třikrát nebo tak nějak. Když opomenu blamáž v roce 2010 s vystavenou diorámou leibstandartou SS Adolf Hitler (vystavenou bez komentáře) na výstavě modelů různých „bojišť světa“, pak se musím domnívat, že museu něco schází. V porovnání s museem v Turnově i v České Lípě, kde kritice naslouchají, mi liberecké vedení musea připadá jako spokojené samo se sebou.
V Turnově jsem byl na výstavě „Židé na Turnovsku“, která svým obsahem, množstvím dokumentů vysoce překračuje obdobné výstavy. Především jim neschází muzejní poslání. Co takhle po vzoru liberecké knihovny trochu změnit koncepci a z musea udělat živou organizaci se zaměřením na školy, na mládež. Vzbudit v ní hrdost na město, kraj, v němž žijí. Museum je ta pravá instituce, která by měla podporovat vznik „textilního musea“, když už tu nemáme textilní průmysl. Na pomoc vzniku textilního muzea prosadit otevření Střední průmyslové školy textilní zájemcům o historii textilu na severu Čech.
Měli jsme tu Henleinovu vilu na Husovce jako Museum fašistického barbarství, po jeho zrušení expozici v muzeu, kde byla zrušena pod záminkou, proč lidi děsit, když už je tolik let po válce. A tak dnes vystavujeme báječné válečné přeslazené diorámy s hrdlořezy z divize SS Adolfa Hitlera. Nedivme se potom, že Vratislavice si dají na ceduli města, že jsou rodiště nacisty a konstruktéra zbraní Wehrmachtu. Kde bylo museum, když Vratislavice pojmenovali město po člověku využívající práce koncentráčníků? Právě museum mělo dotyčné upozornit na to, že v dílnách pana Porsche umírali při otrocké práci na válečných zakázkách vězňové koncentračních táborů a váleční zajatci.
Proč například Severočeské museum nespolupracuje s museem v Sasku ve 20 km vzdálené Žitavě tak, jako liberecká Oblastní galerie? Propojení musea s galerií už tady kdysi bylo (do padesátých let) a je na zvážení, zda bychom se neměli k tomuto projektu vrátit tak, jako to úspěšně realizují v Žitavě.
Co bych viděl ze všeho nejraději? Vzpomínám na rok 1964, když probíhala v museu výstava s vtipem a vkusem pánů doktorů Nusky a Stehlíka. Pohled do života našich prarodičů, do jejich salónů, jídelen, kuchyní a koupelen, seriózní a vtipný pohled na umělecká řemesla, na průmysl z přelomu století. Na konec pseudohistorické období „ozdobnictví“ romantismu hledající krásu a účelnost v materiálu, v novém způsobu výroby a užitkové hodnoty. To byla secese. Nová hodnota, opomíjená součást i nová krása života. Tehdy milou, poučnou a přitažlivou výstavu vyřešil nadmíru úspěšně O. Novotný. I takové výstavy, na které se dlouho vzpomíná bývaly v našem Severočeském museu v Liberci...
Žádné komentáře:
Okomentovat