sobota 16. dubna 2011

Stalo se v Doubí

Jak moc jinak a lépe se žije dnes, než lidem před 115 lety třeba v Doubí u Liberce. Jak mladí vědí z vyprávění, Liberec a celé jeho okolí bylo plné textilních továren. Lidé si práce vážili a právě proto svou účastí na manifestaci (průvodu) 1. máje dokazovali, že jsou jednotni. Manifestace probíhaly v Liberci a dělníci z obcí kolem Liberce jako např. z Pavlovic, Ruprechtic, Rochlic, Doubí na ni posílali své delegace do průvodu s vědomím, že mohou být propuštěni z práce. To se opravdu v roce 1896 stalo ve Vesci u firmy Lederer a Wolf , za socialismu závod 16 národní podnik Kolora Semily, blahé paměti.
120 dělníků bylo za účast na 1. Máji vyhozeno z práce. Téměř všichni. Celá fabrika se bránila tím, že vstoupila do stávky. Majitelé si najali stávkokaze a ti se dostali do sporu s hlídkujícími dělníky v okolí továrny. Vedení fabriky si zavolalo na pomoc četníky, kteří 21. května 1886 nedaleko školy v Doubí do zástupu dělníků dali střílet. Tři zranění byli do nemocnice odvezeni už mrtví a skončil tak i jeden dvanáctiletý chlapec, který cestou vykrvácel z průstřelu lýtka.
Celý krvavý incident vyvolal v Rakousku-Uhersku mimořádnou odezvu i proto, že velitel četnického oddílu byl za tento zákrok vyznamenán. Do Liberce přijel sociálnědemokratický poslanec dr. Viktor Adler, který sice plameně řečnil, ale žel zastřeleným dělníkům život a propuštěným práci, nevrátil.
Bývalý režim tohoto státu jim postavil v roce 1971 pomníček u školy v Doubí. Jak moc se naše generace vzdálila myšlení těch, co žili na počátku minulého století. Budeme umět i my hájit své zájmy, budeme umět jít a riskovat třeba i své životy? My staří jsme zpohodlněli a mladí se zdají být většinou jak z jiné planety. Nechápou nás, natož ty před 115 lety, a mají nás za blázny. Věří v demokracii, v multikulturu a občanské svobody. Jak jinak. Mají všechno. Jsou studovaní, mají svá povolání, ale i své hypotéky, své babičky a dědečky k multifunkčnímu použití.

Žádné komentáře: