Protože to neumíme, máme se co učit. Je to o hrdosti a vzájemné úctě. Nikdo se na nikoho netlačil, nechtěl servilně autogram, nepospíchal. I to sluníčko svítilo a hřálo, přes všechny negativní meteorologické předpovědi.
Prezident republiky Václav Klaus stál metr před námi. Nikdo nepředbíhal. Někteří drželi v tlapce květiny, jiní čokoládové bonbóny. Stáli jsme v zástupu po dvojicích, těsně před námi pohublý kardinál Vlk s teologem Hermanem, k nim se připojila „jaderná“ inženýrka Drábová s usměvavým indem.
Moc hezké bylo její objetí s kardinálem. Indiskrétně jsem vyslechl jejich rozhovor. Neuvěříte! Chtěla, aby kardinál loboval za patrona pro jaderné fyziky. Kardinál jí to slíbil, a že se bude rvát jako lev příští týden u Svaté kurie v Římě. Kdo by to řekl!
Všichni stojící ve frontě na podání ruky panu velvyslanci se mezi sebou znali. Pouze se občas dohadovali, co mu popřát, aby neslyšel pořád to samé. Jana mu poděkovala za pozvání, já mu popřál sluníčko a hodně úspěchů. Co mi odpověděl nevím, víc se věnoval Janě. Jeho paní zase srdečně a mocně cloumala mou paží. Pár kroků davem generálů, církevních hodnostářů všech náboženství, velvyslanců, atašé, vědců a intelektuálů a byli jsme na schodech rezidence vedoucích do zahrad bývalého paláce rodiny Petschků.
Před námi hrálo hudební těleso americké armády a zaměstnanci ambasády, kteří to také dobře uměli. Na všechny čekalo občerstvení až takové rozličné a matoucí, že jsem si spletl malé černé kamínky v misce zatěžující letáček s exotickou pochutinou. Pokud budu pozván i příště, vezmu panu velvyslanci ochutnat české buchty s povidly a mákem. Počkám až si kousne a zhodnotí, jak chutnají.
Nikdy bych nevěřil, kdo všechno přišel oslavit s Američany jejich svátek. Byla tu celá naše vláda, prezident bez manželky, zástupci obou komor parlamentu, generální štáb, zástupci univerzit, diplomaté, představitelé institucí, kléru, zástupci organizací, novináři, spisovatelé, osobní přátelé, významní lékaři, vědci, podnikatelé, politici, opozice, bývalý premiér Zeman i bývalý primátor Liberce Jan Korytář.
Českou hymnu zazpívala Iva Bittová, hymnu USA Michael Horák. Český prezident pronesl projev v angličtině, ambasador USA jej prošpikoval českými bonmotty. (Jak známo, maminka Normana Eisena je z Čech). Prezident Klaus využil téměř celých dvou hodin k neformálním rozhovorům mimo protokol a tak většina z nás, stojících okolo, využila té příležitosti představit panu prezidentovi svůj doprovod. Poklidnou atmosféru „zneužili“ pouze redaktoři TV Prima k dotazu na názor prezidenta k ukončení vládní krize.
Norman Eisen bodoval tím, jak lehce spěchal podat si ruku s každým v zahradě a poptat se tradičně: „How do you do?“ Trochu mne vyvedl z míry hlavní hygienik, který mi poli kravatu červeným vínem. O to větší radost jsem měl z toho, že generál Sedláček je stále ve formě i ve svých více devadesáti letech.
Odešli jsme s Janou spolu s MUDr. Pirkem. My jsme šli na metro, expremiéra Zemana odvážela na Vysočinu limuzína.
Den nezávislosti USA 235. V pořadí se vydařil. Budu se těšit na další.
Žádné komentáře:
Okomentovat