Popice u Znojma

Pokud jste z Jablonce nebo z Liberce, tak o tom uvažujte. Liberecký kraj a jižní Morava, sever a jih. Doma mi neuzrál ani mech a Popice jsou zralé, barevné a sladké. Bůhví kolik jim je let, ale málo to není. Viděl jsem vinné sklepy pod kostelem spolu s vinařem Koníčkem a ochutnával jeho víno. Takové sklepy v Liberci nejsou, snad jen hluboké sklepy pod „Plzeňkou“, sklepy civilní obrany a snad ještě v Jablonném pod Zdislavou… Ale co ty mají společného s romantikou a dobrou náladou?
Za to, když jste v Popicích, tak musíte vzhůru, doleva a pořád nahoru, až dojdete vřesem do vinic, které snad musí patřit jen Pánubohu. Všude kolem se hlasitě ozývají ptáci s měňavým peřím a na vysoké obloze ladně krouží predátor.
Obzor je tu pro nás, co jsme zvyklí zarazit se pohledem o hory, příliš vzdálený. Kaplička, Boží muka, pumpa u studny. Slunce ze všech stran, štětec a paleta. Zelená je barva úrody. Živé barvy. Smaragd, opál, tyrkys, jadeit a křišťálová voda. Připadám si jako v Jiříkově vidění. Je tu krásně, jako bych byl ve slunné Francii.
Krajina se podobá francouzskému Barbizónu, jako by vedle mne usedl velký Theodor Rousseau, Huguet, Latour nebo Vernon. S nimi vidím krajinu. Stromy a keře plné plachých ptáků hřadujících ve větvích. Ovce rozvážně spásají trávu, lidé pracují na vinicích. Široko daleko žádný známý smrk, strom deštných pralesů Jizerských hor. Vzpomínám na jeden pár hrdliček hnízdící ve větvích studeného pichláček v ranním sluníčku u rodného domu v Machníně.
Popice. A kolem těch podivných jmen! Havraníky, Hnanice, Mašůvky, Konice, Šatov… Vesnice se jmény jako písnička. A také je to o lidech jako jsou manželé Bogdanovi. Nějak mi tu nescházejí sprejeři, vandalové a somráci, co se dožadují příspěvku na krabicové víno.
Mám chuť na dobré jídlo a ještě lepší víno. A že ho tu kolem je! Můj drahý domove, přece jen je dobré občas zvednout kotvu a jet se někam podívat. Tenhle exkurz do kraje, kde všechno zraje, je pokus o smír s nebem plným hvězd, s tančícími plamínky večerního ohně v barvě zapadajícího slunce a s větrem, který žene mraky tmavou oblohou. Bude pršet a vzduch se ochladí. Je tu krásně i za deště. Bydlel jsem hned z kraje Popovic, kde mi pod okny kvetl bez a šípková růže a beránek před spaním počítal ovečky.
Liberec s Jabloncem mají Nisu, tady rozvážně krajinou plyne Dyje o kousek dál zvaná Thaya. Ať za hranicemi nebo před nimi, příroda je stejná. Roste tu všechno. Ořešáky, třešně,ale hlavně víno, víno, víno. Je v každé zahradě, za každým plotem, jsou ho plné nedozírné pláně, kam oko dohlédne.
Znojemsko je krásný kraj, plný „lidí od Frýdlantu“, kteří se sem přestěhovali za teplem. Kraj provoněný vínem a prozářený sluncem, plný lidského snažení změnit svět, což se jim daří. Stačí ho jen vzít, dát zkvasit, vylisovat, dát vyzrát, stočit do lahví a pozvat přátele. O tom je život podle Popic. Díky, přátelé.