1. dubna 1933 byl v Německu vyhlášen jednodenní bojkot židovských obchodů. První z řady diskriminačních protižidovských opatření. Emanuel Moarvec, ministr protektorátní vlády doporučuje, jak jinak, knihu Listy z deníku 1932-1933 Dr. Josepha Goebbelse, říšského ministra osvěty, mimo jiné i pro pochopení „převratných událostí, odhalující, strhávající a ničící za pochodu všechno slabé a špatné...“
Goebbelsovy deníkové záznamy nejsou jen horou frází, prázdných slov, ale i lacinou snahou ukázat světu Goebbelse jako člověka, co miluje svou matku, národ, spolubojovníky v NSDAP, vůdce A. Hitlera. Toho především, jako člověka neselhávajícího úsudku.
Celá kniha, list po listu, je zvráceným pohledem na svět, kde člověk musí být Němcem, aby dosáhl svého vytčeného cíle a Židé a demokraté jsou brzdou velké myšlence. Kde boj, který nám Dr. Goebbels předvádí, je bojem světů, v němž proti „národnímu socialismu“ Adolfa Hitlera zmobilizovalo „židovstvo“ postupně všechny prostředky a síly, což znamenalo „obalamutit nebo koupit“. A tady je autor nekompromisní. Tací, co nesouhlasí, musí být zničeni, vyhlazeni, vymýceni, zlikvidováni. A on je ze svého pohledu předurčen být oním andělem smrti přinášející záhubu nepřátelům. Nakonec i tak je vidí E. Moravec, jako tvůrce a úspěšného bojovníka vedoucího německý národ.
„30. března 1933 – Organizace bojkotu je připravena. Je třeba jen stisknout knoflík a stroj se rozjede.
31. března 1933 - Mnozí věší hlavy a vidí duchy. Míní, že bojkot povede prý k válce. Židé mají židovský strach.
1. dubna 1933 - Všechny židovské obchody jsou zavřeny. Před vchody stojí hlídky SA. Obecenstvo je všude solidární. Vzorná kázeň. Imponující divadlo! Všechno probíhá v naprostém klidu, také v ústavních částech Říše.
2. dubna 1933 – Účinek našeho bojkotu je již patrný. Cizina pomalu dostává rozum.Svět pozná, že nedělá dobře, dává-li se o Německu informovat židovskými emigranty. Máme před sebou velké duchovní dobyvatelské tažení.
3. dubna 1933 – Dnes by udělali (Židé) dobře, kdyby se Německa vzdali a nedělali povyk se svými starostmi.
4. dubna 1933 - Zahraniční štvanice podstatně ochabla. Vláda se proto usnáší, že bojkot nebude prozatím obnoven. Ponecháme si jej však nadále v záloze, jako stálou hrozbu.
17. dubna 1933 - V Traunsteinu davy uzavřely silnici. Vedoucí SA přistupuje k vozu a prosí Vůdce, aby na půl hodiny zastavil. Starý člen strany tu umírá v nemocnici a touží spatřiti ještě Vůdce. Vůdce ihned obrací, jede do nemocnice a podává naposledy ruku umírajícímu kamarádu, který za několik hodin po tom vydechl naposled.
26. dubna 1933 kabinet schvaluje nové zákonodárství o Židech. Rozhodující krok kupředu...
27. dubna 1933 jaro rozkvetlo ve vší nádheře...
1. květen 1933 – mluví Vůdce. Opakuje, co jsme a co chceme. Dává nový ethos práci. Dělnictvo nyní zahrnuje všechny dobré Němce. Národ opět dostal smysl. Šílené nadšení a opojení se zmocnilo lidí. Víra a síla zaznívají ze zvuků Horst Wesselovy písně, která stoupá k věčnému nebi. Zítra obsadíme domy odborových organizací. Odpor není třeba očekávat nikde. Boj jde dál. A z mladých mužských hrdel zaznívá věčná Horst Wesselova píseň: „Nun flattern Hitlerfahnen über allen Strassen...“
Autor Joseph Goebbels, úvod Emanuel Moravec. Německé vydání věnované vůdci, český překlad vydal Orbis Praha 1942, překlad Růžena Kadlecová, bez udání nákladu, brožovaná 40,-Kč, vázaná za 50,-Kč.
Na některé věci se prostě zapomenout nesmí…
Egon Wiener
Post scriptum: Otcův mladší bratr Horst o několik málo let později, už jako československý voják v Anglii, si změnil jméno, aby ho nic nespojovalo se jménem ikony nacistů Horsta Wessela.
Žádné komentáře:
Okomentovat