neděle 15. ledna 2012

O úklidu

Když mi onehdy kdosi jen tak, aby řeč nestála, doporučil, abych si zametl před vlastním prahem, neměl pravděpodobně na mysli, abych si začal něco s koštětem. Jsem rád, že jsem se rychle zorientoval a tudíž zbytečně neuklízím. Jsem totiž od přírody, tak jako většina mužů, líný.

Nejsem doma tam, kde se padá přes kbelíky se špinavou vodou, ani nejsou mými slastnými okamžiky ty, kdy se luxuje, myje lustr a čistí koberce. Můj příběh je o nutné hygieně a o čistých dlaždičkách na chodbě, které pokračují kuchyní a končí na záchodě.O co mi jde? O nic víc, než o občasné vyprání špinavého prádla. O víc neusiluji.

Přestal jsem číst noviny a upravil se mi vnější i vnitřní atmosférický tlak. Už dávno jsem mladého chlapce nad osmnáct pohledem nepochválil za naleštěné boty a puky na kalhotách, dávno jsem si s hezkou mladou dívkou očima nezadal. Nevím, čím to je a zda to není zrovna oční zákal, ten, na který pojišťovna zrovna nic nepřidává.

Jsem penzionovaný hastrman napevno usazený v zahradní tůňce mezi lekníny a zelenými trsy vodní trávy. Už dávno nejsem polétavý kondor, el kondor pasa, v pase plnoštíhlý. Trochu jsem sice zhubnul, ale v pátravém pohledu ze všech čtyř stran jsem zase přibral.

Jsem mičurinec v době chladných kalkulací. Stále sním o věcech velkolepých. O tunelech a mostech mezi městy, lidmi, mezi národy, o tom, jak zvednout nejnižší důchody a všechny děti poslat zadarmo do školy. Nemám rád lidi, kteří jen přihlížejí z povzdálí, jejichž potenciál je nulový. Nesnáším byzantské úředníky, ty tančící derviše naší politiky, příjemce nesmrtelného bakšiše.

Právě jsem douklízel a jsem po práci značně unavený. Lehnu si na gauč a v tom je ta svízel. Usnu, dám si dvacet a spát budu jako zařezaný, to si pište! Dost o tom, že jsem si vlastně ani neuklidil.

Žádné komentáře: