Kdo má to štěstí, že ho má? Kdo tohle ještě umí? Když voříšek zavrtí ocáskem, jsem na jeho straně a on to ví. Jsem připraven mu všechno odpustit. On každý, u nás na dvorku, kdo má ocásek, o tomhle dobře ví a každý to už vyzkoušel. Tuhle někdo zapomněl zavřít okno před bouřkou, a co čert nechtěl, vítr za něj všechno dokončil. Dočista je rozmlátil. A bylo velké pátrání. Jeden to sváděl na druhého, štěkal, mňoukal, hafal, pištěl, chrochtal, hýkal, bučel, mečel, až, z ničeho nic, celý dvorek, do poslední myšky, no, co myslíte? Vrtěl ocáskem a dělal, že on nic, že se jen na dvorku s tím druhým přel, bude-li z toho mraku pršet, či z něj padat sníh.
Odpustil jsem té naší holotě. Co bych od nich chtěl. Co je to jedno okno proti lásce, kterou jsem uviděl. Vrtěli ocásky, každý tím, co měl. Holými proutky myšek až po velkou chlupatou prachovku veverčí. Celý dvorek byl v pohybu. Voříšek mával taktovkou. Hned za ním stál a malý koníček, hříbátko s maminkou, které se teprve učilo chodit podle vozu. Kůzlátko trkalo kozu a vedle si ovečka s beránkem šeptali, cože to zase provedl oslík. Že je to všechno jeho práce, průšvih jako kolo od vozu. Ti malí, co si vzadu hráli v prachu, dělali, že o ničem nemají ani potuchu, že jsou rádi, že kočka Minda se snaží dělat kariéru u pánova stolu.
Asi to takhle doopravdy všechno bylo. Kdo zavrtí ocáskem, dostal amnestii. Věděl to každý, i holub na střeše, že páníček je zlatý. Stačí zavrtět ocáskem a dojemně mu pohlédnout z očí do očí a on umí odpouštět. Má to, holota, ale setsakra pravdu. To se ví! A to si pište, být na dvorku klokan či fenek, nedopadlo by to líp.
Mám slabost pro slabé a pro vyděšené, pro ponížené s roztrhanými botami. Ti chlupatí braši a myšky ze dvora vám to rádi popíší. Nemá to lehké, kdo jim chce ublížit. Jsem tady přece proto, abych je před světem bránil, před každým, kdo by chtěl to jejich vrtění ocáskem zastavit. To přece nejde. Patří k dobrému tónu vyslechnout i druhou stranu a k tomu patří vrtět ocáskem. Tak jako jiný sepne ruce a zastře hlas dojetím, tohle zase mohou chlupatí. Patří to k jejich výbavě, když jednají s námi, s nedokonalými, kteří neumí to, co oni: mluvit jasně, řečí přímou, ocáskem chlupatým.
A vidíte, všechno je pokaždé o něčem jiném. Já je obdivuji a rozumím si s nimi. Vrtění je součástí jejich bytí a nad rámec jejich myšlení. Tam, kde jim schází argumenty dlouze se zahledí a - zavrtí… Člověk by musel být slepý a hluchý, kdyby nechtěl stát tam s nimi dole na dvorku, mít jejich víru, lásku a chuť si hrát.
Mám vás rád, moji chundelatí braši. Od vás jsem vyšel a k vám se vracím rád.
Žádné komentáře:
Okomentovat