neděle 15. ledna 2012

Věřte nevěřte, něco se děje

A přece se točí! Byť jsem si myslel, že takové příhody se už nedějí, stane se a pokaždé překvapí. Mají svůj kolorit, ve světě hospodářských krizí jsou bezvýznamné, leč potěší. Potěší? Nevím, zda v nich není skrytá výzva, zdvižený prst, takové to ponaučení našich předků, kteří mívali vidění, varování před něčím, co si rozumem nedovedli vysvětlit.

Ano, už podruhé mi někdo zcela anonymní vrátil ztracenou peněženku. Šrajtofli. Kasír tašku. Ať to pojmenuji jakkoli a přisadím si germanismem, pořád jde o jednu a tutéž věc. O malý zázrak přírody.

Podvakráte se vrátila. Sice bez peněz, ale s většinou dokladů, které běžně do peněženek ukládáme. No, řekněte sami, není to jev prazvláštní? Doba je spíš nakloněna brát vše. K peněžence sako, košili a nátělník. Je-li to nutné, sáhne predátor i po slabém těle, aby si přilepšil. Jsou tu i hodinky, manžetové knoflíky, mobil, značková pera...

To vše se stává kořistí a kořist málokdo vrací. Snad je to barvou peněženky, skvrnami na slunci či globálním oteplováním. Nevím. Tak, jako jsou dnes narušeny kvartální cykly počasí, je možné, že nestabilní atmosférou naší planety k nám přichází cosi nového. Klasik by řekl, že opět něco, na co jsme čekali. Něco jako, že pravda vítězí, ale v novém balení bez přidaného cukru a bez éček. Svět se opět plní bázní tváří v tvář kruté realitě hrabivosti mezičlánků, prostředníků, lobbistů a jiné chamradě z líhně parazitů, hlístů a tasemnic.

Třeba je ta má putující peněženka znamením nové doby. Jen trochu krádeží, snad jenom z poloviny. Jednoduše: zloděj se najedl a koza zůstala celá. Je sice bez mlíka, ale časem se uvidí. Všude máme kamery, všude někdo sedí a záznamy hodnotí.

Je v tom velikánský kus snahy vysvětlit nevysvětlitelné. Doba je zlá, lhostejná, nepřející lidskému zmoudření. Je stále na hranici zatracení všeho, co jsme kdysi milovali a nenáviděli. Dvakrát se vrátila peněženka majiteli. Kde asi byla? S kým si zadala? Proč si někdo dal tu práci a peněženku mi vrací? Jsou to síly, kterých se mám bát, či vážit?

Sám nevím s kým se poradit. Ve městě, které rovněž nemá peněz nazbyt, je to pravděpodobně významné znamení. Hlas zvonu liberty, oznamující nové kolo v ringu. Boj o něco, co ještě není ztracené. Nezvoňte. Bzučák vás pustí a schody vyšlápnete. Co přijde? Dejme se překvapit. Máme našlápnuto.

Žádné komentáře: