Dějiny a současnost

Báječných historizujících časopisů, jako byl kdysi titul „Dějiny a současnost“, není nikdy dost. Mezi ty nejlepší v současnosti patří „History revue“, „21.století“, „Epocha“ a snad překvapivě i liberecké „Véčko“.

Proč se vracím k „Dějinám a současnosti“? Bylo mi  čtrnáct a v trafikách nic lepšího nebylo. A když mi strýček vyprávěl, že jejich liberecký oddíl „Ven do přírody“ vedla K. Beckmann a já se v „Dějinách a současnosti“ o ní a o jejím manželovi, známém libereckém právníkovi, dočetl mnohem víc, bylo rozhodnuto. „Dějiny a současnost“.

Do časopisu přispívali odborníci – znalci liberecké kraje, libereckých reálií. Jar. César píšící o sociální demokracii v letech 1918-19, o Henleinově spolupracovníku W.Brandovi, šéfredaktorovi libereckého „Die Zeit“. Oblíbil jsem si autory J. Kořalku, V. Krále a překvapivě i mladého historika umění Boh. Nusku, který psal o mé celoživotní pozdější radosti – o starých knížkách, respektive  starých vazbách, kdy text doprovodil reprodukcemi rokokové, gotické a renesanční vazby ze sbírek Severočeského muzea v Liberci. Zd. Šamberger psal o výkladu dějin z pohledu odsunutých Němců.

Víc jsem si tehdy nepoznamenal. O to víc si pamatuji nádherné redakční  články  o historii planety, životě vědců a osobností, které změnili chod světa. Tenhle vůbec nejlepší časopis  byl skutečně dokonalý a věnoval se i mým městům - Liberci, Jablonci, Tanvaldu, České Lípě, Jičínu… Městům, kde se mi líbí.

„Dějiny a současnost“. Dnes, v tom obrovském přetlaku obdobných periodik, by časopis  pravděpodobně zanikl. Když tak stojím na terminálu MHD a dívám se, co tak ty barevné časopisy nabízejí, jsem naprosto zmatený a nevím, který bych si koupil. Většinou si nekoupím žádný. Jsou drahé a konkurence odborných časopisů je obrovská. Ale jestli někde objevíte „Dějiny a současnost“ rozhodně si časopis prolistujte. Nebude to ztracený čas.

Doporučuji články profesora Polišenského, a samozřejmě články našich severočeských historiků. A pokud se někde v knihovně dostane ke knížce ze šedesátých let autorky K. Beckmannové „Děti jsou květy života“, tak si ji rovněž přečtěte. Zapadá do textů vzpomínek na časopis, kam autorka dopisovala, a který už není. Kdysi kdosi napsal: Nevšední čtenářský zážitek, napínavý a poučný, historicko-vlastivědná revue Dějiny a současnost, časopis, na který se nezapomíná...

Měsíčník se nevyhýbal i kontroverzním tématům, a přesto obstál. Mnohé, o čem dnes vím a o čem přemýšlím, má svůj prvopočátek  právě v polemizujících článcích časopisu Dějiny a současnost.  Jsem za to časopisu hodně vděčný.