Jestli něco nebylo dříve košér, bralo šanci jedněm a podarovalo ji druhým, pak to byla vedoucí úloha komunistické strany - v současné době jsou to opět nám všem drahé peníze. V době mé i vašich otců to byl i původ uchazeče. Znělo to krásně: Studovat může i syn zedníka!, Jsme si všichni rovni, není tu sociální propasti! nebo Já jsem synem dělníka, kdo je víc?. Dosud žije hodně pamětníků, tudíž mnoho těch, co si pamatují, jak to fungovalo – nefungovalo, i jak se podvádělo. I mé pozorování je dáno optikou chlapce, který v té době chodil do školy, dva roky pobyl na vojně, chodil do zaměstnání, oženil se, rozvedl se a ovdověl…
Padesátá léta byla po celé Evropě časem i bojem o
to, která ideologie zvítězí. A bylo o co bojovat. Pokud to opět
zjednoduším, tak buď stoupenci tržního hospodářství (peněz),
nebo vedoucí úlohy strany, což bylo o výhodách, potažmo i o
penězích. Doba přála vítězům, silným a lépe připraveným.
Tehdy to byli komunisté. Volby patřili jim, záhy vláda i
parlament, tudíž i vedoucí úloha ve společnosti až do převratu
v listopadu 1989.
Nešlo to zprvu jenom hladce, stálo to životy a lidé
se záhy začali ze sna o šťastné budoucnosti probouzet. K tomu
přispěla i normalizace období, kdy na pomoc udržet Husákovo
vedení vstoupila do republiky vojska Varšavské smlouvy. Rodiče
sice chodili volit, a volili z 99% Národní frontu, ale i v té
byla vedoucí úloha komunistické strany 100% uplatňována. A tak
nezbylo, než postavit vajíčko po vzoru Kolumba na špičku. Pokud
by nebylo studentů, herců a novinářů, pak by se nepodařilo
pozvednout z letargie ostatní. Revoluce, která vrátila vše
k formě parlamentní demokracie, zrušila privilegia a vrátila
vše na startovací čáru.
Následná léta znamenala přerozdělení majetku,
peněz a moci. Takzvaná „kuponová privatizace“ pohřbila řadu
továren a vedla k naplnění neznámého pojmu
„nezaměstnanost“. Ta postihla celou republiku a současně
otevřela diskuzi, zda volba tržního hospodářství formou
rozprodeje národního majetku nebyla ukvapená a náš vstup do NATO
totéž. Proti tomu stojí svobodný pohyb osob po zemích EU,
jejímiž jsme členy, jednotná
měna, možnost získat práci ve všech zemích EU.
Přesto politická nesnášenlivost pravice a levice,
silná kritika Moskvy a Washingtonu vede k veřejné diskuzi o
tom, v čem se dopouštíme chyb, proč se společnost opět
rozdělila na privilegované majitele peněz a ty, co nemají práci,
vzdělání, finanční prostředky…
Žádné komentáře:
Okomentovat