Máme
ji doma všichni. My máme ještě tu starou malou almárku, co se věšela na zeď a
zamykala na klíček. Co v ní bylo po předchozích majitelích vyhodilo se do nitra
suchého WC nebo se spálilo v kamnech. I
tak něco zůstalo a používá se dodnes - pinzeta, nůžky. Dokoupil se octan
hlinitý, jód, vata, sirky, malá svíčka, obinadlo, černé uhlí, leukoplast, jedlá
soda, aspirin, spínací špendlíky.
Tak
bohatě vybavenou lékárničku měl asi málokdo. Maminka si potrpěla na
profesionalitu. Její maminka, moje babička si lékárničku představovala zase
úplně jinak. Za okny pěstovala mořskou cibuli - ta léčila 99% nemocí. Zbytek
léčiv visel v plátěných pytlíčcích na provázcích, v patře pod půdou. Listí
břízy, květ lípy, podběl, kontryhel, pampeliška... Do lékárničky jsem ukládal
nedobrané léčivé preparáty, skleničky, kde ještě něco zůstalo. Nemá se to, ale
matce přišlo nehospodárné vyhodit to, co
jí pomohlo.
Nějaký
čas uběhl a lékárnička na zdi přešla pod mou výhradní správu a mé hospodaření. Odešla
,,Alpa“, ,,valerianské kapky“, Gutalax, začaly se hromadit dózy od vitamínů,
minerálů... Začal jsem si všímat příbalových letáčků. Byly stále delší a delší.
Samotné krabičky dostávaly tvar malých čokolád, žvýkaček, bonbonů. O co víc
byly krabičky barevnější, o to víc byly příbalové letáky při čtení zajímavější
a burcující. Dalo se z nich vyčíst všechno.
Všechno?
Mám cukrovku. To podstatné? Nesmím žádný medikament, žádný nezaručuje, že
přežiju. Tak či onak, žádný na plnou pusu neřekne – polkni a čekej. A čekej, říkám
svému psíkovi. Ten ihned pochopí, co se od něj čeká, že páníček nemá čisté
svědomí. A jak bych mohl mít? Chtít po psovi, aby si cosi vzal a čekal jestli
ho to neskolí.
Úžasné
je rovněž vědět, že pokud se u vás po požití objeví anafylaktická reakce, pak je
váš organismus blízko kolapsu. Nepříjemné mohou být i boláky od úst, očí až po
pohlavní orgány. Určitě vám odlehne, když se dozvíte, že dotyčný lék může
zvyšovat riziko srdečního infarktu, nebo cévní mozkové příhody...
Na
závěr povzbuzujícího příbalového letáčku stojí informace, že léčivý přípravek
(xxx!) který držíme v ruce, je v členských státech EHP registrován pod 27
jmény. Což opět vzbuzuje pocit nedůvěry. Acylpyrin, má desítky let jedno jméno
vzbuzující důvěru, nemá potřebu se za každým kopcem jmenovat jinak, maximálně
velmi podobně - aspirin.
Suma
sumárum. Léky jsou byznys jako každý jiný. Jejich koupí a vložením do
lékárničky se zapojujeme do ,,sportu“, kterému nejde už dávno o čistotu, amatérismus,
zdraví, krásu a svět bez válek. Ano i z léků je byznys a z lékárničky trezor k
uchovávání střelného prachu, hrabivosti výrobců a prodejců, která nemá zábrany.
Domácí
léčiva v květináči - mořská cibule, v sáčcích nasušené byliny, med, větrání
pokoje, pohyb, nepřejídání se, nekouření, abstinence… Všechno se musí vejít do
lékárničky přidělané doma ke zdi. Kdeže jsou loňské sněhy a programová prohlášení?
Nechť se plní domácí lékárnička zcela novým byznysem, zcela odlišným způsobem
léčení, než jaký jsme znali!
Žádné komentáře:
Okomentovat