Letní byt. To nebyl jen tak
ledajaký výmysl. Já si ho užívám už druhý – třetí rok a jsem zaujatý. Je to
krásný pocit, ráno a večer neopakovatelný. Ráno si sednu za domem do křesla z
umělého proutí, zavřu oči a poslouchám. Co všechno slyším, vypovědět neumím. Vzduch
stojí, ani se nehne a na dvorku kvete třešeň.
Velcí ptáci si nade mnou jen tak
plachtí, menší v kruzích si něco povídají, níž jsou ti, co krmí a stále
přilétají a odlétají. V údolí houká vlak, ale vidět není. Za plotem voní rosou
posečená tráva, slunce pomalu stoupá a z louky se ozývá hlas těch, co se právě
probudili. Srneček, co je sám, chodí ráno, jako večer kolem plotu a dává pozor,
co dělá náš pes. Tomu se chce stále spát a prosí nebudit, teď ještě ne. Nikam nepůjde.
Na obloze posílá výpravčí oblaka
na všechny strany tak rychle, že se nestačím orientovat, co který komu kam
veze. Připadám si jako na vlakovém terminálu v Neapoli. Odtamtud jsem jednou
kamsi cestoval s posvátnou hrůzou, že se tu stoprocentně ztratím.
Tam, kde sedím a zavřu oči, je
to kouzelný, přírodní ráj v zelené džungli.
Ale ten klid. Pohoda, až je to k nevíře. Klid jako v kostele, a když zafouká
vítr větve se rozpaží, jak ženské ruce na
ulici. A večer, to jen obrátím partituru a poslouchám noční sovy, sýčky a
chrousty, sleduji červánky a bizarní mraky. Dočista všechno jsem viděl na
obloze a nyní si čekám, abych tu byl, až se obloha pokryje zas něčím novým, krásným
jak rajčí pera.
Viděl jsem spoustu obrazů a
filmů, četl romány, a přesto tady sedím jako v kině na premiéře, jako bych
otevřel dětské leporelo, plné snů. Co stránka, to kouzlo pestrých sklíček ve
staré troubeli z papíru. Co pohyb proti světlu, to jiná sekvence, změna barev a vidíš spektrum jiného světa,
jiného než včera a předvčerejškem.
Nemohu se zvednout, něco mě drží v téhle poloze, ze které mi nic není cizí.
Sedím a dívám se. Tam o kousek
dál slyším děti z koupaliště. Jsou prázdniny a svět je celý do žhava. Tam někde
stále, ještě od včerejška leží pes. Chce se mu spát. Sluníčko právě vyhnalo z
oblohy velký modrý měsíc, který pomalu stoupá k horizontu. Dnes bude opět
vedro. V noci se nedá spát. Škoda, že tohle všechno bude trvat jenom krátký
čas.
Díky letnímu bytu je tu báječná
dovolená. Je to víc, než o letním bytu. Je to o tom, že bydlení tady je za
odměnu pro ty, co mají oči na koukání a srdce
na dlani. Pro oblohu plnou krás. Pro toho, koho kdo mě má rád. Já mám
rád Janu.
Žádné komentáře:
Okomentovat