neděle 17. července 2016

Potřebuji poradit – dělám věci dobře?

 

                Jak to děláte, když chcete psovi něco urgentního sdělit? Mám s tím problém. V dávném šerosvitu mého útlého mládí jsem vzrušením tak trochu koktal. Otec to řešil zcela nekorektně záhlavkem, po kterém se mi ještě za dvě hodiny točila hlava. Dá se říci, že v jeho přítomnosti jsem nekoktal už nikdy. Pak přišel do rodiny bratr, pes, manželka, rozvod, ubytovna pro nemajetné.

                Pokaždé, když jsem si na změnu stavu začal zvykat přišel zvrat a já se začal opakovat, ráčkovat, rudnout na krku, ztrácet schopnost komunikovat. Po všech životních již zmíněných peripetiích jsem se překvapivě dožil stabilního důchodu. Oslavou mi byla mela, jakési mecheche, ze kterého jsem si domů odnesl, opět překvapivě, baj voko tříletého psa z blízkého útulku. Pohlaví byl neurčitého, kastrát, načež jsem  nabyl dojmu, že zpěv bude zdrojem radosti mého stáří, našich příštích společných chvil. V následných dnech jsem jej odvšivil, odčervil a zbavil iluzí, že nic není zadarmo. Něco jsem mu musel říct dvojmo i trojmo, což v dané situaci přijímal jako snahu zalíbit se. Později jsem se vrátil nechtěně i k dětskému přeříkávání, na které pes reagoval jako můj otec. Snažil se mi vnutit vůli, bůhví od koho odkoukanou. Navíc mě na veřejnosti nerespektoval a nevzbuzovat soucit.

                Můj pes maje nelidské schopnosti nechápat mé povely, později spíš prosby, snahu si hrát, mě v lepším případě opět přivede na ubytovnu, do startovacího bytu. Jsem znovu úžasně tolerantní člověk, co zadrhává. Otec, člověk s onou zázračnou rukou, už není a na prášky já moc nejsem. Pes to obrátil a hnán touhou vše mi vysvětlit jen jednou, neztrácel čas. Povětšinou jen zavrčel, někde dole v krku zachrčel. A já, já se vrátil do let, kdy mi otec dal vědět, že je na příjmu, a že příště to bude dlaň, co mi rozčeše vlasy na hlavě.

                Pes nabyl dojmu, že pokud si nechci hrát, tak to je přechodný stav, o kterém není dobré diskutovat, neboť stačí vyslat mým směrem varující pohled. Pokud jsem spěchal na WC nalezl jsem psa v poloze před porcelánovou mísou. Nic nepomohlo. Uzenina, rybí salát, kolínka s vajíčkem a párkem. Až jednou si návštěva s nevšimla a pes v domnění, že se mu zas něco povedlo zjistil, že má mokrý kožich nevábné barvy.

                Dohodli jsme se, že se vrátí do útulku a pomlčí o mých pokusech nad ním zvítězit. Co změnilo náš společný osud? Usnul jsem, a že prý ze spaní mluvím. Co jsme si řekli nevím. Náš vztah se změnil. On leží a já při spaní i sedím. Je to prý román na pokračování. Má nová paní si do vztahu přinesla kočku a pes to ještě neví. Něco se chystá. Potřebuji poradit…

Žádné komentáře: