Egonovy pohledy

neděle 7. ledna 2018

Hodiny na kostelních věžích




Co kostelů kde postaveno ke slávě boží, to věžních hodin. Co věž, to dějiny města, krev s krví smíchaná, věž s ochozem a brankou z dubového dřeva. A potom přišla válka, co brala vše. Z věží zvony, hodinové mosazné stroje, závažíčka. Málokterý kostel uchránil své skvosty – varhany, zvony, stroje na měření času. Věžní hodiny… Jak málo jim zbývalo času. Málokde, kupodivu, našly ochrannou ruku.

T. G. M. neměl rád církev, co šla ruku v ruce se vším tmářstvím, co představovalo 600 let útlaku domu rakousko-uherského, tudíž žádná pomoc katolické církvi. Kostelům vrátit ve věžích jejich čas. Nebylo tomu lépe ani za protektorátu, nebo po druhé světové válce.

Nejhůř na tom byly opět Sudety. Kostely v této zemské lokalitě byly doslova opuštěny. Z vnitrozemí povětšinou přicházeli bezvěrci, kteří se k římskokatolickému kostelu točili zády. Komunistický puč v roce 1948 stávající stav potvrdil a změnil jej až stav po sametové revoluci.

Je tedy až s podivem, že můj táta, po návratu z nápravného zařízení uprostřed padesátých let, získal klíč od kostelíku v Machníně a začal pravidelně kostelní hodiny seřizovat, natahovat a na oltář dávat květiny od maminky přesto, že byl žid.

Až mnohem později, to už číselník na hodinách kostelíka nebyl ke čtení, sehnalo Sdružení občanů Machnína potřebnou částku a zakoupilo nové hodiny. Od té doby má sudetská obec vlastní kostelní hodiny. Není tomu tak v Sudetech běžně. Ještě uběhne hodně času, než současný sudeťák, obyvatel českého pohraničí při zjišťování času v blízkosti kostela pohlédne ke kostelu, aby zjistil, kolik je hodin.

Ano, takový čas přijde. Lidé se budou cítit, že jsou zde doma a tak to bude správně. Lidé si mezi sebou porozumí a budou si rozumět i při pohledu na kostelní věž, na ciferník, který jim bude 24 hodin denně ukazovat správný čas.

Komentáře: 0:

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka