Egonovy pohledy

středa 31. ledna 2018

Svět je plný hasičů


Tradice dobrovolných hasičských sborů je v Sudetech tak veliká, že hasičský sbor je snad všude. Po odsunu německých z pohraničí na ně plynule navázali čeští. Jen co té staré hasičské techniky je ve starých zbrojnicích! A jejich stáří? 200 - 300 let, mosaz, dřevo, tepané železo, sekyrky, háky, džbery, přilbice. To stojíte u takového exponátu, a když se zasníte, slyšíte zvuk praskajícího ohně, vidíte, jak ze střech Frýdlantu v Čechách létají celé plápolající šindele, hoří dřevěná dlažba, seníky, stáje, vše v jednom hořícím pekle. Křik, pláč, zoufalé bučení krav a vytí psů. U nás v Sudetech jsou to i textilní továrny, plné výbušného textilního prachu.  Pláč dětí, zoufalých matek. Neznám v okolí mnoha kilometrů město, které neponičil požár. Proto vrchnost, obecní úřady, továrníci, rádi přispívali a zakládali hasičské dobrovolné sbory.

Jako malý kluk jsem před víc jak 60 lety viděl několik požárů v naší vesnici. Požární zbrojnice byla od nás 200 metrů. Byla slušně vybavená a měla hasičský vůz s tím střešním okénkem nad sedadlem řidiče. To vyvolávalo mezi námi kluky obdiv. Myslím, že to byla „erena“, ale co vím? Třeba to byl vůz ještě trofejní.

V obci hasiči patřili k těm nejaktivnějším. Měli svou mládež, tradice. Když tradice, tak jedna byla o tom, pořádně se v sobotu napít, a pokud něco uhasili, v soutěžích vyhráli, a pak uhasili i žízeň. Pro pivo se jezdilo přímo do pivovaru ve Vratislavicích. To se to pak špatně usínalo nám, sousedům, co měli okna v létě i v noci otevřená. To byl rámus, jako když se stěhuje nádraží, zpěvu, jako při svatbách. Všichni jsme si říkali, že teď někde začít hořet, tak jsou hoši v …. Nezačalo, pouštěli si teslácký magnetofon Sonet Duo a ten řval hlasitě po půlnoci.

A víte, proč s tím dotyční nic nedělali? To bylo obdobné, jako když zástupci tehdy požárníků přišli k našim vrátkům. Slušně zazvonili a prodali dva kusy lístků na požární ples v hospodě U Zeleného stromu mojí mamince, která netancovala a jejíž manžel, můj táta, byl ve vyšetřovací vazbě.  „Proč, maminko?“ ptal jsem se při vědomí, že se doma obracela každá koruna. Maminka na to: „Kdyby u nás hořelo, aby přijeli včas!“ Obdobně se zachovala, když přišli organizátoři plesu Červeného kříže, Svazu žen. Tam, aby nás nepomlouvali, tam zase, že má kamarádky.

Domnívám se, že moje drahá maminka by si lístky koupila i od spolku pěstitelů ticho mořských želv. A proč? Aby organizátoři plesů „nevyhořeli“, aby neměli dluhy.  Život na vesnici za mého mládí byl a možná, že ještě někde je, romantický. Dnes je auto v každé rodině, automatická pračka, mobilní telefon. Odchází vše, co by i vzdáleně připomínalo vesnickou idylku kde hasiči sehrávají stmelující komponent současné vesnice.


Komentáře: 0:

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka